Od pondělí do čtvrtka se věnuje managementu pražské firmy zaměřené na digitální technologie, od pátku do neděle je na své farmě na Voticku mezi senem, zvířaty a traktory. I tam však víkendový farmář Jan Bezděk mluví o datech, efektivitě a digitalizaci.

 Ještě před pár lety neměl podnikatel v IT se zemědělstvím nic společného: „Začalo to tak, že jsem si s rodinou koupil barák a čtyři hektary pozemků, kde jsem chtěl na louce postavit motokrosovou trať.“ Jezdil v té době závodně na motorce, takže první stroj, který si na budoucí farmu pořídil, byl bagr. „Jenže mi tam rostla tráva,“ vzpomíná s úsměvem na počátky svého zemědělského byznysu. Jedna ovce nestačila a pro větší množství zvířat zase potřeboval seno. To už bylo nevyhnutelné koupit si traktor a namísto motorek začal investovat do zemědělství.

Zprvu to pro něj byl relax a psychoterapie. „IT je jako novinařina. Koho zajímají včerejší noviny? Koho zajímá pár let starý IT projekt? Zemědělství je jiné. Je to dřina, ale tvoříte budoucnost,“ objasňuje svou motivaci Bezděk, který dnes hospodaří na 150 hektarech půdy. Produktem jeho farmy Kačiny s téměř dvou a půl milionovým obratem je krmivo a stelivo pro koně. Podnik je ziskový od prvního dne. K tomu chová Bezděk na farmě ještě desítku krav a koně pro rekreaci. „Tahle aktivita zisková není, ale já mám rád zvířata a potřebuji hnůj,“ dodává.

S počasím se nediskutuje

Uřídit byznys dvou odlišných firem ho stojí nemalé úsilí. Především proto, že časová náročnost zemědělské výroby je nárazová a těžko předvídatelná. Jeho kolegové a zákazníci z IT si proto museli zvyknout na to, že od června do srpna se Bezděkův program řídí počasím. „Nás honí mraky. V zemědělství když se něco nestihne, tak to není jako v IT, kde zavoláte projekťákovi a řeknete, že potřebujete dva tři dny navíc. S počasím se diskutovat nedá,“ popisuje adrenalin spojený s farmařením Bezděk a dodává: „Ideální by samozřejmě bylo, abych byl pro kolegy v kanceláři pořád k dispozici. Jenže oni potřebují také člověka s rozhledem! Člověka, který je psychicky vyrovnaný, zná svoje místo na světě a dokáže dát lidem, které si vybral, příležitost ukázat, co umí. A k tomu mi právě farmaření pomáhá.“

 I když si Bezděk v případě potřeby rád sedne do traktoru, věří, že i v zemědělství funguje způsob managementu, který se mu osvědčil v IT byznysu. Tedy především to, že člověk, který práci řídí, ji nemůže zároveň vykonávat. „Když řídím sklizňovou linku, tak mám jedno oko nalepené na meteoradaru a druhé na tabletu, kde sleduji, kde jsou traktory a jak to stíhají. Případně jsem přímo na místě v terénu. V každé chvíli zvažuji rizika, která mohou nastat,“ popisuje svou práci majitel farmy. Úkolem manažera je podle něj vyhodnocovat data z terénu a stále je srovnávat s dalšími informacemi. Když například vidí, že se blíží déšť, musí probíhající sklizeň co nejefektivněji zorganizovat, aby stihl svézt co nejvíce balíků a zbytek sena mu neznehodnotil déšť. Hodně využívá GPS, zaměstnanci i dobrovolníci na poli jsou přes své mobilní telefony napojeni na komunikační systém, přes který sdílí informace o postupu práce.

Drony nad loukou, čidla v lisu na seno

Data pomáhají i zpětně vyhodnotit celý proces a učiněná rozhodnutí. „Když se něco pokazí, což se stane dost často, tak si můžu pak se svým týmem sednout a přehrát si to jako ve sportu. Jako když závodník udělá chybu a pak to analyzuje ze záznamu, aby ji příště neudělal,“ vysvětluje farmář, který své zkušenosti z digitálního světa uplatňuje i v dalších oblastech. Terén sleduje dronem, který průběžně snímkuje krajinu, což pomáhá identifikovat kvalitu a stav půdy. U krav je digitálně monitorované telení pomocí senzoru na ocase, který pošle signál ve chvíli, kdy má telátko přijít na svět. Traktory jsou vybavené autopiloty. Digitalizaci se na farmě Kačiny nevyhne ani samotné seno. V lisu na balíky jsou čidla, takže pokud seno někde není dost suché, dozví se to traktorista dřív, než balík sváže a uloží do stodoly. „Je to krásná, tvořivá a náročná práce,“ komentuje to Bezděk.

V zemědělství vidí i příležitost pro experimenty a spoléhá se na data z vědeckých studií. „Moudrost našich předků není něco, čemu já věřím. Vycházím spíš z konkrétních dat a Česko je v tomto skvělé. Je tady Výzkumný ústav rostlinné výroby, máme tu polní pokusné stanice, tam všude pracují lidé, kteří dostávají granty z veřejných peněz, aby pro nás dělali výzkum,“ dodává.

 O své zkušenosti se dělí také se studenty na České zemědělské univerzitě, kde prezentuje své úvahy o hodnotovém řetězci v zemědělském odvětví: „Část českého zemědělství trpí tím, že vytváří produkci s malou přidanou hodnotou. Marže na prvovýrobě je příliš nízká na to, aby se na ní dalo v malém objemu vydělat a dosáhnout rozumného výsledku bez využití úspor z rozsahu. Přitom by stačilo vlastnit koncového zákazníka nebo se věnovat i částem hodnotového řetězce s vyšší přidanou hodnotou, než je jen prvovýroba.“

Naději vidí právě v nástupu budoucí generace do zemědělství. Česko podle něj potřebuje mladé zemědělce, kteří chtějí tvořit budoucnost krajiny a kteří nejsou zatíženi minulostí, nehledají jenom profit, ale i udržitelnost a spolupráci. Pro ně mu dává smysl i zemědělská politika EU, která jim pomůže začít: „Já měl v životě to štěstí, že jsem dokázal peníze vydělat v digitálním světě, takže jsem si mohl koupit potřebné vybavení bez dotací. Ne každý má ale takové možnosti jako já.“

Evropské dotace vnímá jako prostředek, který podpoří mladé zemědělce a poskytne jim zázemí pro rozjezd a rozvoj jejich hospodaření, i když to s sebou přináší značnou administrativní zátěž. Tu ale podle jeho mínění čeká v budoucnu postupné zjednodušení: „Hospodářská politika EU tady není moc dlouho, takže to není ještě úplně vychytané. Ty formuláře jsou pro běžné hospodáře strašně složité. Ale já to chápu, protože když chcete rozdělovat veřejné peníze nějakým spravedlivým způsobem, musí být zpětně doložitelné, jak a proč měl kdo příležitost je využít. Až se na procesy spojené s vyplácením dotací podívá nějaký UXák a nabídne zjednodušení, bude líp.“

 Budoucnost oboru má Bezděk spojenou s rozvojem technologií a nástupem nové generace zemědělců. Do patnácti let budou podle něj traktory jezdit po poli úplně samy. „Hrozně bych si přál, aby se zlepšila společenská poptávka po krajinotvorbě. Myslím, že Evropská unie je v tom oproti zbytku světa hodně napřed. Mají k tomu klíč právě v určování společné zemědělské politiky,“ uzavírá digitální farmář.