Stát chce takzvanou loterijní daň z obratu navýšit z 23 na 30 procent. Podle analýzy, kterou si vypracovalo samo ministerstvo financí, vybere nejvíc peněz z hazardu při zdanění kurzových sázek a některých dalších her sektorovou daní ve výši 26 procent. Při vyšším zdanění už podle Lafferovy křivky (zobrazuje hypotetickou závislost celkové sumy vybraných daní na míře zdanění – pozn. red.) výběr klesá, protože extrémní daňové zatížení přináší útlum byznysových aktivit. V případě hazardu navíc i masivní odliv hráčů za lepšími kurzy na černý trh. Ten dnes ovládají ruské a asijské mafie provozující desítky internetových stránek s kurzovou nabídkou v perfektní češtině, ovšem zcela nezákonně. Nejenže stát z těchto sázek neuvidí ani korunu, ale vyplacení výher se zpravidla nedočkají ani hráči.
Po zavedení podobně vysoké daně ve Francii se tamní trh smrskl natolik, že každá druhá sázka je uzavírána na černém trhu. Nikde jinde v Evropě po této zkušenosti takové zdanění už nezavedli.
Extrémní zdanění s extrémními důsledky
Už dnes patří Česko v rámci Evropské unie k zemím, kde je daňová zátěž jedna z nejvyšších. Její další navýšení bude pro některé české provozovatele likvidační. Těm, kteří přežijí, zásadně sníží konkurenceschopnost. Děje se tak za situace, kdy sázkařský trh po letech rychlého růstu stagnuje a podle všeho narazil na svůj strop.
Obratová daň z hazardu je speciálním odvodem, který sektor platí nad rámec všech ostatních daní. A není jediná: kromě toho stát sázkovým společnostem nevrací DPH, to je dalších 21 procent. A i standardní korporátní daně chce vláda zvýšit, a to o desetinu – z 19 na 21 procent.
Aby toho nebylo málo, součástí plánu je také 15procentní zdanění výher hráčů nad 50 tisíc korun. Zmíněná vládní analýza tuhle daň označuje za nespravovatelnou a nevybíratelnou. Proč? Sázkař si bude muset vést roční evidenci všech svých sázek (a mnohdy jde o desítky sázek denně za pár korun) a na konci roku si najmout a zaplatit daňového poradce, aby posoudil, zda má příjem ke zdanění, či nikoliv. Kdo to bude dělat? Skoro nikdo. Lidé buď ze strachu přestanou sázet, nebo žádnou daň nepřiznají. Anebo půjdou k nelegálním provozovatelům – u ruských sázkových serverů nic takového rozhodně nebudou muset řešit. Otázka je, na kolik peněz asi státní pokladnu vyjdou noví úředníci, kteří se budou správě, a především kontrole téhle daně věnovat.
Sázkové společnosti chtějí státu pomoct
Stát dnes na hazardu vydělává nesrovnatelně víc než všichni čeští provozovatelé dohromady. Pokud ale projde vládní balíček, vydělávat přestane. Peníze i hráče odevzdá východním mafiím. Otázka je, proč to dělá. Legální provozovatelé věří, že nejde o záměr nebo něčí zájem, ale jen o neznalost. Proto se snaží na nesmyslnost vládního návrhu poukazovat a především nabízet funkční řešení.
Sázkové společnosti samy přišly s návrhem na vyšší zdanění svého podnikání, a to na samém vrcholu Lafferovy křivky, tedy ve výši 26 procent. Není nic složitého pochopit proč: návrh jednak vychází z analýzy samotného ministerstva, podle kterého bude příjem pro stát při této výši zdanění nejvyšší. A především to provozovatelům umožní zachovat alespoň základní konkurenceschopnost nabídky vůči ilegálním provozovatelům.
Další pomoc, kterou čeští provozovatelé státu dlouhodobě poskytují, je podpora v boji s ruskou a asijskou mafií, tedy s nelegálními zahraničními sázkovými servery. Asociace provozovatelů kurzového sázení pečlivě sleduje online prostředí a pravidelně upozorňuje ministerstvo na nelegální provozovatele. Je zcela absurdní, že se vláda svým návrhem zaměřuje na šikanu českých sázkovek, namísto aby se věnovala intenzivnímu boji s černým trhem. Pokud by čeští hráči sázeli výhradně u standardních, v Česku legálně působících společností, měla by státní pokladna vystaráno.
Finanční a sociální dopady rozmachu nelegálního sázení
Nejdůležitější rovina pomoci ale spočívá v prevenci. V téhle oblasti tuzemské sázkové firmy udělaly v posledních dvou letech obrovský kus práce: na půdě Institutu pro regulaci hazardních her a ve spolupráci s odborníky a s ministerstvem finišují s přípravou vyspělého systému včasné detekce rizikového hraní. Pokud systém zaznamená váš sklon k herní závislosti (sázíte častěji a vyšší částky, impulzivně vkládáte a vybíráte své hráčské konto a podobně), nabídne vám provozovatel pomoc adiktologa, případně dalších expertů a na jejich doporučení vám může i uzavřít konto. Světově unikátní je systém v tom, že bude fungovat napříč trhem: pokud máte problém u jednoho provozovatele, nezahrajete si ani u konkurence. Rizikové chování se může týkat zhruba tří procent hráčů a sázkové společnosti deklarovaly, že od těchto lidí do budoucna nechtějí už ani korunu.
Stát často argumentuje tím, že vyšší zdanění sázkových společností i hráčů zvýší u veřejnosti bariéru pro hazard podobně jako u alkoholu či cigaret: čím dražší alkohol je, tím méně si ho lidé budou moci koupit. V případě hazardu je to bohužel nesmysl. Sázkař bude pořád sázet za úplně stejné peníze jako dřív, jen jinde – tam, kde dostane lepší kurz a nebude si k tomu muset vést celoroční daňovou evidenci. Na černém trhu.
Sociální dopady masivního přesunu statisíců českých hráčů do náruče ruské online mafie budou obrovské, jak ostatně vidíme na francouzském příkladu. Stát se dobrovolně vzdal veškeré regulace a kontroly nad hráči, kterým nemá v případě problémů jak pomoct. Řešení sociální situace hráčů ožebračených východní online mafií je pro vládu velmi drahé. Další náklady představuje záchrana všech odvětví, která dosud finančně těžila z podpory ze strany legálních provozovatelů.
Konec podpory českého sportu
Populistické prohlášení „razantně zdaníme hazard“ mohlo znít neinformovanému voliči dobře a vláda si od toho mohla slibovat laciné body. Jinak už by ale voliči reagovali na prohlášení „sebereme sportovcům miliardu ročně“. Přesně takový důsledek ale extrémní zdanění hazardu bude mít.
Sázkové společnosti jsou dnes zdaleka největšími sponzory českého sportu. Jako generální partneři financují ligové soutěže, špičkové sportovce, kteří se díky nim mohou připravovat v ideálních podmínkách a dosahovat úspěchů na světových kláních, i masový sport. Stamiliony, které do sportu díky sázkovým společnostem každoročně putují, budou pryč – tuzemské společnosti už se nechaly slyšet, že na to prostě nebudou mít peníze. A sportovní organizace se obrátí na stát, který je svým nesmyslným rozhodnutím o tyto peníze připravil. Další z řady nákladných důsledků vládního návrhu na extrémní zdanění.
Tvrdý zásah dostane v důsledku vládních opatření neziskový sektor. Tuzemské sázkové společnosti si zejména v posledních několika letech začaly intenzivně uvědomovat vysokou odpovědnost, kterou vůči společnosti v důsledku svého podnikání mají. Podstatná část jejich zisků dnes putuje na dobročinnost.
Je zřejmé, že vládní daňový balíček vyjde stát draho. Odvody z hazardu se výrazně sníží, dosud přísně regulovaný trh se vydá na milost ruským mafiím a vláda bude řešit, kde vzít peníze na sanaci všech sociálních a celospolečenských dopadů, které tímto krokem způsobí.
Článek vznikl ve spolupráci s Asociací provozovatelů kursových sázek.
Text nevyjadřuje názor redakce.
