Desítky miliard eur. Tolik je Česko zvyklé čerpat v sedmiletých obdobích z evropské kasy. Za unijní dotace vznikají tisíce projektů. Tato čísla by se ale mohla v budoucnu zmenšit. Česko totiž prosperuje, a tak si pravděpodobně přijde na méně peněz.
Při debatách o dlouhodobém sedmiletém evropském rozpočtu se pravidelně vynořují pochybnosti, zda Evropská unie stále potřebuje bohatou kohezní politiku, ze které plynou do členských zemí miliardy eur na zvyšování životní úrovně.
Budoucí turnus na roky 2028 až 2034 byl v minulých debatách považován za přelomový, a to minimálně pro Česko.
„Programové období od roku 2028, konkrétně rok 2030, byl v uplynulých letech označován za milník, kdy mělo dojít ke změně, tedy že by se z Česka stal čistý plátce,“ uvedla analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová. Znamená to, že od roku 2030 by do společné evropské kasy stát poslal více peněz, než by z ní na dotacích dostal. V současné době se Česko jako takzvaný čistý příjemce těší opačné bilanci.
V loňském roce příjmy převýšily odvody o 51 miliard korun. „Od přistoupení do Evropské unie v roce 2004 Česko již od EU obdrželo o 1,05 bilionu korun víc, než jsme do evropského rozpočtu odvedli,“ uvedli zástupci Ministerstva financí České republiky.
A tento status bude pravděpodobně platit i nadále. Odhady, že se Česko v následujících letech stane čistým plátcem, totiž nepočítaly s dopady covidu-19 a ruské agrese na Ukrajině.
„Tyto a další faktory měly za následek útlum výkonu české ekonomiky a pozastavení ekonomického přibližování jednotlivých regionů k průměru Evropské unie. U kohezní politiky platí, že čím vyšší ekonomická vyspělost regionů, tím nižší alokace (objem peněz, které Česko z EU na dotace dostane – pozn. red.),“ vysvětluje Hrtúsová. „Termín, kdy se Česko stane čistým plátcem, se tedy vzdaluje a bude záležet na tom, jak rychle se podaří znovu nastartovat jeho ekonomiku a jednotlivé regiony. Vzhledem k současnému vývoji odhaduji, že čistými příjemci zůstaneme celé programové období 2028+,“ dodala.
Propad českých regionů ukazují i data. V roce 2021 došlo k meziročnímu poklesu ekonomické úrovně téměř u všech regionů kategorie NUTS 2, tedy sdružených krajů, kterým se říká i regiony soudržnosti, kromě Moravskoslezska.
Doháníme Evropu
Obecně se ale úroveň českých regionů zvedla, proto je pravděpodobné, že se česká obálka v budoucnosti ztenčí.
„Česko se z hlediska úrovně HDP ve vztahu k průměru EU poměrně výrazně posunulo a mnoho regionů již přešlo z kategorie méně rozvinutých do přechodových, o Praze, která patří mezi nejbohatší regiony Evropské unie, nemluvě,“ vysvětlil náměstek ministra pro místní rozvoj a zástupce Česka v Evropském výboru regionů Radim Sršeň (STAN). Podle resortu, který má rozdělování většiny dotací v tuzemsku na starost, ale nebude záležet jen na pokroku českých regionů.
„U některých regionů se pohybujeme na hranici 75 procent průměru HDP na obyvatele. To může do budoucna znamenat, že celková obálka pro Česko bude nižší. Vše ale bude záviset na tom, kolik prostředků se podaří vyjednat pro politiku soudržnosti v rámci víceletého unijního rozpočtu jako celek,“ sdělila redakci tisková mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj České republiky Veronika Hešíková.
České lobby začíná
Pro Česko jsou dotace důležité. „V minulých letech politika soudržnosti generovala 40 procent českých veřejných investic a je tak pro naši zemi zásadním zdrojem financování,“ vyčíslila Hešíková.
Proto za bohatou kohezní politiku v Evropské unii stát lobbuje dlouhodobě. Debata o budoucnosti dotací a jejich pravidel je však zatím na samém začátku. Jak uvedla mluvčí ministerstva pro místní rozvoj, Česko hodlá v jednáních prosazovat rozvolnění podmínek čerpání evropských peněz a jejich zjednodušení.
Na pomoc chce zmobilizovat partnery z V4, Pobaltí, Balkánu či skupiny Přátel koheze. Ta neformálně sdružuje 17 členů EU, kteří prosazují zachování dostatečného objemu prostředků pro politiku soudržnosti v rámci celkového unijního rozpočtu. Kromě Česka sem patří například Litva, Lotyšsko, ale i Portugalsko nebo Španělsko. „Snažíme se do debat zapojit i některé staré členské státy, jako je Německo nebo Francie. Samozřejmostí je spolupráce s aktuální předsednickou zemí,“ dodala Hešíková.
Podle Sršně nejsou dotace klíčové jen pro tuzemsko, ale pro celou Unii. „Bez kohezní politiky by nebyla Evropa, jak ji dnes známe. Snižování nerovností mezi regiony je základním předpokladem fungování vnitřního trhu a obecně evropské spolupráce,“ zdůraznil.
Umí Česko čerpat dotace?
Výbor regionů, ve kterém Sršeň působí, v současné době pracuje na své pozici k budoucí podobě dotační politiky. „Již v této fázi diskusí panuje jednoznačné stanovisko, že je nutné, aby v budoucnu silná kohezní politika existovala, což není zdaleka automatické,“ popsal Sršeň.
Konec miliard nalitých do betonu?
Budoucí podoba dotační politiky by měla podle náměstka ministra Radima Sršně sázet na synergii. Česko totiž nemá k dispozici pouze kohezní dotace určené na rozvoj regionů, ale také speciální fond obnovy určený na podporu ekonomiky po covidu-19 či Modernizační fond, který má pomoci s ozeleněním energetiky.
„Množství různých nástrojů a resortismus vede již dnes ke značné fragmentaci zdrojů a politik Evropské unie, které ne vždy fungují synergicky. A to z velké části i s příchodem nových zdrojů, jako například Národních plánů obnovy. Budoucí kohezní politika by tak měla být univerzální a sjednocovat všechny tyto nástroje,“ konstatuje Sršeň.
Podle analytičky Terezy Hrtúsové by měly být dotace v následujících letech ještě více cílené. „Příští programové období by mělo nést prvky koncentrovaného přístupu a pomoci, která bude reflektovat rozdílné potřeby jednotlivých krajů a obcí,“ očekává analytička České spořitelny.
Právě na přetrvávající rozdíly mezi jednotlivými oblastmi by se Česko mělo v budoucích letech zaměřit. „I v Česku totiž máme velký problém, že se nůžky mezi regiony rozevírají a geografie nespokojenosti bohužel sílí, místo toho, aby tomu díky evropským a národním politikám bylo naopak,“ upozornil Sršeň. „Nelze zároveň nadále počítat s tím, že peníze z EU půjdou do betonu a budou tak suplovat národní zdroje například v rámci infrastrukturních projektů, ale půjdou spíše do inovací,“ dodal.
Podle Hrtúsové by se mělo Česko podobně jako v současném dotačním období v následujících letech soustředit zejména na klimatickou změnu, inovace, digitalizaci, ale i demografické změny. Nelze ale podle ní zcela vynechat ani infrastrukturu. Česko má co dohánět například na železnici, kterou unie podporuje coby čistší způsob dopravy.
„V oblasti dopravní infrastruktury potřebujeme naléhavě řešit tristní časovou náročnost spojení mezi Prahou, Brnem a Ostravou. Soustředit bychom se přitom měli na železnici, kde je zcela stěžejní vybudování vysokorychlostní tratě,“ míní Tereza Hrtúsová.
