Přes zájem některých investorů je zatím výroba zeleného vodíku v Česku na začátku.
Důvodem jsou vysoké náklady na elektrolyzéry, v nichž se vodík úpravou vody vyrobí, a obnovitelné zdroje ze slunce a větru, jejichž elektřina výrobu umožní. Malý elektrolyzér zatím spustil v centrále firmy v Napajedle solární developer Solar Global. Příští rok postaví společnost Veolia Energie v teplárně ve Sviadnově u Frýdku-Místku elektrolyzér, který může ročně produkovat až 270 tun vodíku.

Veolia pro tento elektrolyzér získala dotaci z Inovačního fondu, který je jedním z nástrojů EU, které využívají peníze z emisních povolenek na dekarbonizaci energetiky a průmyslu. Bez dotací se ale zatím ekonomika vodíkových projektů neobejde.

V Česku je nyní možné „na vodík“ získat investiční podporu pro snížení počátečních nákladů a rizik s výstavbou. Provozní podporu na výrobu zeleného vodíku, která by posílila jeho konkurenceschopnost vůči jiným zdrojům, ale tuzemští investoři nemají. „Kombinace obou těchto přístupů může být nejúčinnější. Bez investiční podpory ale žádný projekt nepůjde rozběhnout,“ říká Jozef Lištiak, ředitel obchodu společnosti Green Power Investments (GPI), která je součástí solární skupiny Solidsun.

Sama GPI má rozpracovaných několik projektů elektrolyzérů. Na jeden megawattový projekt v Kravařích už má firma z Frýdku-Místku dotaci z Modernizačního fondu, chystá také dvě žádosti do Inovačního fondu. Vůbec největším projektem GPI je Hydrogen Ostrava s rozpočtem dvě miliardy korun. Základem je fotovoltaika o výkonu 30 MW a na ni navázaný elektrolyzér. Z něj vyrobený zelený vodík spotřebují vodíkové autobusy a vlaky, jejichž využití v dopravě Moravskoslezský kraj chystá.

Debata HN: S výrobou zeleného vodíku nesmí Česko zaspat. Spoléhat jen na jeho levnější dovoz by byla chyba

Již naznačená kombinace investiční a provozní podpory je pro vodíkový rozjezd v Česku
nejlepší i podle Jana Sochora, analytika České vodíkové technologické platformy (HYTEP). Tento model se podle něj chystá ve Francii. „Plánují provozní podporu výroby jak obnovitelného, tak nízkouhlíkového vodíku pro elektrolýzu vody. Dotace má obsahovat také investiční podporu v podobě výhodnějších bankovních záruk,“ popisuje.

Provozní podporu podle Sochora zavádí i Velká Británie, a to ve výši dvě miliardy liber (59 miliard korun) na dobu 15 let – tedy v přepočtu asi čtyři miliardy korun ročně. Podpora na jeden vyrobený kilogram vodíku u projektů elektrolyzérů o celkové velikosti 125 MW může být vysoutěžena do výše 9,49 libry (280 korun). Výrazně menší jsou oproti tomu dotace na zelený vodík v Dánsku, kde už proběhla první aukce na desetiletou provozní podporu. Ta byla do výše 1,18 eura za kilogram vodíku (asi 30 korun).

Provozní podporu až 4,5 eura na kilogram (113 korun) ale umožňuje nově zřízená Vodíková banka EU. Ta zatím mohla rozdělit 800 milionů eur. Letos by ale měla Evropská komise přidat na další aukce až 2,2 miliardy eur. U vodíkové banky je však problém, že se provozní podpora soutěží v rámci celé Evropy. Výhodu tak mají země, kde jsou pro obnovitelné zdroje lepší podmínky než v Česku.

Pro podobný druh vodíkového projektu je ideální kombinace fotovoltaiky a větru, kdy je využití elektrolyzéru mnohem efektivnější. Vítr totiž fouká, i když slunce nesvítí. Různé zahraniční studie zmiňují u vodíku výrobní cenu sedm eur za kilogram (164 korun). Podle loňské práce poradenské firmy Leef Technologies ale může cena zeleného vodíku v Česku dosahovat včetně skladování přes 15 eur za kilogram (378 korun).

Jednotlivé státy si mohou ve Vodíkové bance vytvořit svoje vlastní národní „obálky“ a poslat do ní vlastní peníze, z nichž se provozní podpora zaplatí. Třeba Německo takto počítá s 350 miliony eur, tedy necelými devíti miliardami korun. Je tu ale háček. Provozní podpora je zároveň neslučitelná s investiční dotací na daný elektrolyzér.

V Česku také podobná obálka koliduje s plány Státního fondu pro životní prostředí, který chystá pro vodík investiční podporu v rámci programu GreenGas. Ten se poprvé zaměřuje čistě na podporu výroby zeleného vodíku elektrolýzou. Pro příští roky se počítá s alokací 15 miliard korun. Všechny dotace ale nepůjdou jen na vodík. Pod hlavičkou GreenGasu bude i podpora transformace přepravní infrastruktury a podpora výroby biometanu.

V součtu možných podpor pro rozvoj vodíku se nedá opomenout ani takzvané Clean Hydrogen Partnership. To je spojení veřejného a soukromého sektoru, který tvoří Evropská komise a vodíkové asociace Hydrogen Europe a Hydrogen Europe Research. Do roku 2027 může Clean Hydrogen Partnership rozdělit jednu miliardu eur na projekty podporující výzkum a inovace vodíkových technologií. Další minimálně miliardu eur mají do projektů dodat soukromí investoři, kteří do nich půjdou.

Typickým výzkumným projektem, na který dotace půjdou, je podle Mirely Atanasiu z Clean Hydrogen Partnership například řešení omezující používání kritických surovin, jako je platina v palivových článcích, či nové, výkonnější technologie komprese vodíku. Dotace také podporují projekty na pořízení autobusů a automobilů s vodíkovými palivovými články či instalaci elektrolyzérů. Zájemci z Česka zatím podle loňských statistik Clean Hydrogen Partnership stáli jen za jedním procentem žádostí o podporu. Letos v lednu byla vyhlášena další výzva, kde se rozděluje 113,5 milionu eur.

Debata HN: S výrobou zeleného vodíku nesmí Česko zaspat. Spoléhat jen na jeho levnější dovoz by byla chyba