Jsou firmy připraveny reportovat dle CSRD?

 Poměrně úzký okruh českých firem bude za rok 2024 poprvé vykazovat informace o udržitelnosti podle nové evropské směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive). Výroční zprávy finančních institucí a velkých veřejně obchodovaných společností tak již budou zahrnovat novou část zaměřenou na environmentální (E), sociální (S) a správní (G) otázky. O rok později se k plnění této rozšířené vykazovací povinnosti přidají další desítky velkých firem v ČR. Dosud převážně dobrovolný obsah se bude do budoucna řídit požadavky Evropských standardů pro vykazování udržitelnosti (ESRS, European Sustainability Reporting Standards) a taxonomie EU.

Letos v červnu byly zveřejněny výsledky průzkumu PwC’s Global CSRD Survey 2024, který se zabýval připraveností firem na vykazování informací o udržitelnosti podle nových pravidel EU. Průzkumu se zúčastnilo celkem 547 velkých firem a skupin z celého světa, z toho 386 evropských. Většina je přesvědčena, že na splnění povinností bude připravena včas, detailní odpovědi na jednotlivé otázky ale odhalují zpoždění, které bude potřeba dohnat.

Čtvrtina firem s přípravami ještě nezačala

Mezi 40 a 50 procenty se pohybuje podíl firem, které potřebné kroky zahájily, ale ještě je nedokončily. Další zhruba čtvrtinu pak přípravné činnosti teprve čekají. V praxi se přitom jedná o časově náročné aktivity, které si vyžádají zapojení širšího okruhu zaměstnanců a vedení.

Analýza dvojí významnosti je nutný základ, od kterého se odvíjí, jaká témata ESRS standardů bude v reportingu potřeba pokrýt. Hledání a mapování zdrojů informací k těmto tématům může být zdlouhavé – a často se také odhalí mezery v pokrytí ukazatelů. Dostupnost spolehlivých dat je na rozdíl od tradičního účetního výkaznictví většinou omezená, stejně jako kapacita pracovníků, kteří dosud ve svých rolích nebyli zapojeni do externího reportingu.

Pokud jde o připravenost na vykazování podle taxonomie EU, pak si zcela podle očekávání výrazně lépe vedou firmy zařazené v první vlně. Zhruba polovina subjektů, kterým vykazovací období začíná v lednu 2025, však dosud nezahájila klasifikaci udržitelných aktivit, detailní posouzení a výpočet jejich podílu na tržbách a provozních či kapitálových výdajích. Celkově tak tuto část reportingu nemá podchycenu téměř třetina respondentů.

Velkou část přípravných aktivit je nutné realizovat jen v prvních letech. Následně si pak vyžádají pouze pravidelný monitoring a případnou aktualizaci. Jinak je tomu však u sběru dat a informací do zprávy o udržitelnosti, který se bude opakovat každoročně. Zvýšené nároky v rámci prvního roku vycházejí z toho, že firmy tyto zprávy v požadovaném standardu sestavují poprvé a nemají zatím nastaveny mechanismy, odpovědnosti a systémy. Implementační kroky zatím úspěšně dokončilo méně než čtvrtina dotazovaných společností.

Přístup k řízení udržitelnosti

Textová část zprávy se bude věnovat nejen popisu přijatých opatření a investovaných zdrojů v daném roce, ale také plánům na řízení podstatných dopadů na životní prostředí, zaměstnance a společnost v budoucnu. Samotná pravidla pro reporting udržitelnosti neukládají firmám, jak k řízení ESG témat přistupovat, vyžadují pouze transparentní popis skutečného stavu. Praxe ale ukazuje, že jakmile začnou firmy připravovat informace k externímu zveřejnění, vede je to i k hledání příležitostí ke skutečnému zlepšení.

Více než polovina vykazujících v první vlně věří tomu, že příprava zprávy o udržitelnosti nepovede jen ke splnění zákonných požadavků, ale přinese firmě i reálné výhody. Více než třetina respondentů, kteří budou vykazovat informace o udržitelnosti v druhé vlně, dokázalo pět konkrétních přínosů pojmenovat. 

Nejčastější překážky

Drtivá většina firem si je plně vědoma problému s dostupností a kvalitou dat. Nepřekvapí, že hned na druhém místě mezi překážkami boduje složitost dodavatelsko‑odběratelských řetězců. Zatímco účetní výkazy zachycují finanční situaci a výsledky firmy samotné, vnímání udržitelnosti se nedá omezit jen na vlastní činnost. Příkladem mohou být dopady na životní prostředí, které vznikají při zpracování surovin ve výrobě u dodavatelů a při přepravě. Reálně firmy ale zatím málokdy dohlédnou dál než na první vrstvu, tedy na přímé smluvní partnery. Bez dalšího zkoumání si tak nemohou být jisty, že ve vzdálenějších článcích řetězce nedochází k nežádoucím dopadům. Kromě emisí skleníkových plynů (tzv. uhlíkové stopy) je v hledáčku ESG reportingu také dodržování lidských práv.

Tyto dvě hlavní překážky budou zejména v prvních letech přinášet větší potřebu odhadů, a tedy nezbytně i větší míru nejistoty, pokud jde o jejich správnost a přesnost. Proto zde bude velmi důležitý profesní úsudek auditora.

Nezanedbatelné jsou také překážky organizačního rázu, které se mohou na kvalitě dat a výsledné zprávy negativně podepsat. Nedostatek času a kapacity v týmech působí obavy téměř u osmdesáti procent respondentů a v praxi je vidět, že oprávněně. Až na výjimky zde zatím není zvykem věnovat reportingu udržitelnosti pozornost a zdroje srovnatelné s finančním výkaznictvím, které je již vysoce standardizované a podléhá důkladným interním kontrolám.

Role a odpovědnost

V porovnání s předchozími lety je z průzkumu zřetelný rostoucí důraz na formalizaci i zde. Zatímco dříve dobrovolné zprávy o udržitelnosti často spadaly do působnosti různých funkcí (např. komunikace a public relations, lidské zdroje či životní prostředí), kolem tří čtvrtin firem v roce 2024 zapojuje do příprav finance a vyšší management, a to bok po boku se specializovanou rolí ESG či výboru pro udržitelnost. Je tak možné lépe stavět na podobnosti řídicích a kontrolních procesů, které jsou nezbytné pro zajištění kvality vykazování.

Na druhou stranu je z průzkumu vidět skluz ve spolupráci s výbory pro audit – 35 procent z nich se zatím nezapojilo a čtvrtina z nich dosud nezačala řešit budoucí ověření zprávy o udržitelnosti s externím auditorem.

Zpoždění a prodlevy v přípravě reportingu, spolu s podceněnou časovou náročností ověření, představují riziko pro včasnost vydání výroční zprávy, jejíž povinnou součástí zpráva o udržitelnosti bude.

Některé firmy plánují tento předvídatelný problém vyřešit tím, že využijí výjimku díky konsolidaci mateřskou společností. Ani ta je však nezbaví povinnosti dodat pro konsolidovaný reporting spolehlivá, kompletní a ověřitelná data.

Riziko, že to některé nezvládnou, narůstá i podle způsobu práce s daty. Stále převažuje využívání tabulkových procesorů, což s sebou nese zvýšené riziko chyb různého druhu a nedostatečnou auditní stopu. Ani další z nejčastěji využívaných nástrojů zatím nedosahují kontroly nad celým průběhem sběru a zpracování dat, jaká je obvyklá u účetního výkaznictví. Ověření auditorem tak bude při úplné či částečné absenci interních kontrol o to náročnější. Úkol auditora bude složitý také díky subjektivní povaze výhledů do budoucna, které vykazovací standardy očekávají i pro střednědobý a dlouhodobý horizont.

Vzhledem k ujištění založenému na předepsaných auditorských postupech však budou zprávy věrohodnější pro jejich hlavní uživatele – tedy pro investory, financující banky nebo klíčové zákazníky.

Článek vyšel v komerční příloze Auditorské služby. Na vydání přílohy se finančně podílely firmy BDO Audit, DANEPO — AUDIT, ICM,  Moore Audit CZ, NEXIA AP,  Pechmannova Partners, PKM Audit & Tax, SP Audit, TPA Audit, 22HLAV