Po ordinacích mají obíhat data, ne pacienti s papíry. Kandidáti na ministra popsali, jak chtějí změnit české zdravotnictví

„Na konci příštího volebního období, tedy za čtyři roky, by mělo být české zdravotnictví plně digitalizované. Podobně jako dnes proudí listy papíru, budou proudit informace. Žádné písemné žádanky, nálezy a propouštěcí zprávy,“ řekl v debatě Vlastimil Válek, současný ministr zdravotnictví za TOP 09.

Adam Vojtěch, aspirant na příštího ministra za ANO, rovněž zdůraznil, že české zdravotnictví by mělo být kompletně bezpapírové. „Povinně se u všech poskytovatelů povede elektronická zdravotnická dokumentace,“ představil svou vizi Vojtěch.

„Rád bych také viděl daleko silnější roli pojišťoven. Platíme si zdravotní pojištění a měli bychom mít daleko větší kontrolu nad tím, jaké služby za to zdravotní pojištění u jednotlivých institucí získáváme,“ zmínil v debatě Petr Fifka, kandidát za ODS. I on by chtěl, aby po ordinacích obíhala data, nikoliv lékaři s papíry.

Méně akutních lůžek a méně byrokracie

Současný ministr Vlastimil Válek je také přesvědčen, že do osmi let výrazně ubyde množství akutních lůžek v českých nemocnicích, a to zhruba devět tisíc. „Jen v letošním roce se sníží jejich počet o 1800 až 2000. A takhle by to mělo každý rok pokračovat,“ řekl Válek. Zdravotnictví také podle něj musí být mnohem méně byrokratické a více zaměřené na prevenci.

Tématem diskuse se staly i zdravotní pojišťovny, respektive otázka, jak jim otevřít možnost navzájem si konkurovat. „To znamená, aby mohly být sledovány preventivní programy, ty aby mohly být vyhodnocovány a pojišťovny měly možnost se tomu přizpůsobovat,“ nastínila Michaela Matoušková, kandidátka za STAN. I ona je přesvědčena, že je třeba ulehčit lékařům s papírovou byrokracií a všechno posouvat dopředu i pomocí umělé inteligence a telemedicíny.

I Iveta Štefanová, kandidátka na ministryni zdravotnictví za SPD, upozornila na fakt, že poté, co lékař pacienta vyšetří, musí o tom napsat elaborát, což mnohdy trvá stejně dlouho jako vyšetření samotné. „Potřebujeme přidat další personál k tomu, čím dnes zatěžujeme sestřičky a lékaře tak, aby se oni mohli věnovat pacientů a dokázali tak provést více výkonů,“ navrhla Štefanová a zmínila také důležitost spravedlivých úhrad pro všechny, i regionální nemocnice a zařízení. Je podle ní také třeba zbavit se zbytečných a opakovaných vyšetření, což je další důvod neefektivity.

Tom Philipp za KDU-ČSL doplnil, že digitalizace zdravotnictví se již posunula a on věří, že v příštím volebním období se skutečně podaří docílit toho, že po ordinacích nebude kolovat pacient, nýbrž elektronicky jeho nálezy. „Vstoupí do toho umělá inteligence, která nahradí mnoho profesí. Nyní to již vidíme v oblasti diagnostiky a myslím, že to bude pokračovat dál,“ odhaduje Philipp.

Téměř 90 procent jde z veřejných peněz

Jeden z nejpalčivějších problémů českého zdravotnictví se ukazuje při predikci finančních výdajů, které do systému proudí. Během diskuse jej promítl Aleš Rod, výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz a člen Národní ekonomické rady vlády. Graf, který nezahrnuje takzvané centrové léky, tedy ty nejmodernější a nejdražší přípravky, jasně ukázal, že do roku 2040 náklady na léčení české populace vzrostou oproti roku 2023 o 145 procent.

Už za posledních 10 let se objem peněz v českém zdravotnictví téměř zdvojnásobil. V současné době jde 89 procent výdajů na zdravotnictví z veřejných zdrojů, což je nejvíce ze zemí EU. Největší část, celkem 70 procent tvoří odvody zaměstnavatelů a povinné pojistné zaměstnanců. I v tomto je Česko téměř na špici Evropy. „Ekonomický výkon České republiky nám nebude generovat dostatek zdrojů na to, abychom pokryli náklady na zdravotnictví,“ upozornil Rod.

Otázka na ministerské kandidáty tedy zněla, jak financování systému do budoucna nastavit, aby finančně zvládl i stárnoucí populaci, nárůst počtu pacientů, a tedy i nákladů na jejich léčení. Albert Štěrba, kandidát za Piráty, řekl, že než nalévat další peníze do systému, je třeba nejdříve zjistit, kde finance nejvíce unikají. „Neefektivita je obrovská a vychází z digitalizace. Průzkumy ukazují, že někteří ambulantní lékaři tráví až šedesát procent času úkoly spojenými s byrokracií. Nikdo nešel studovat medicínu pro to, aby dělal tohle,“ poukázal Štěrba. Podle něj by mělo dojít k rozdělení rolí, aby lékaři a zdravotníci dělali to, co studovali, a na co mají odbornost. A koordinační, manažerkou práci, by měli vykonávat zase jiní pracovníci.

Možností je i dvousložkové pojistné

Podle Petra Fifky nemá smysl přilévat do systému další peníze, protože bez zásadních změn a úvah, co je potřeba a co není, tyto peníze nenávratně zmizí.

Řešila se také role pojišťoven a otázka, jak je více motivovat k co největšímu důrazu na kvalitu a efektivitu péče. „Možností je takzvané dvousložkové pojistné, tak jak to mají například v Holandsku, kde je státem určená základní sazba pojistného. Druhou část si určují zdravotní pojišťovny, a tím se stávají konkurenceschopné,“ konstatovala Michaela Matoušková. Navrhla také převod nemocenského pojištění pod zdravotní pojišťovny z České správy sociálního zabezpečení. „Tam i prakticky vidíme, že je to nekontrolovatelné a často se stává, že občané pobírají nemocenské pojištění, ale proces léčení nedodržují dostatečně. Jsou třeba nemocní doma, ale v podstatě to nikdo nekontroluje,“ podotkla Matoušková.

Inovativní léky by měli předepisovat i praktičtí lékaři

Na konferenci promluvil také David Kolář, ředitel AIFP. Pochválil fakt, že Česká republika začala mnohem lépe pracovat s novými, inovativními léky a do systému se jich dostalo mnohem více, než tomu bylo dříve. Je ale třeba zapracovat na jejich dostupnosti. Podle Koláře je zarážející, že praktický lékař v Česku nemůže předepsat moderní léky na diabetes nebo kardiovaskulární onemocnění, i když v zahraničí je to běžná praxe. „Problém není v odbornosti našich praktiků, ale v nastavení systému. Podobnou situaci vidíme u takzvané centrové léčby. Pokud se pacient do centra dostane, zpravidla obdrží nejlepší možnou péči, ale neumíme pacienty z center účelně vracet zpět do regionů a do ambulantní sféry, což nejen snižuje jejich komfort, ale také způsobuje další slabiny zdravotního systému. Přitom právě to by přineslo více rovnosti i efektivity v poskytování péče,“ je přesvědčen Kolář.

Prevence jako benefit zaměstnavatelů

Jedním z tematických bloků diskuse byla také prevence. Statistiky totiž ukazují, že Češi na preventivní prohlídky a screeningy chodí málo. Zde kandidáti jednotlivých stran vyzdvihli také roli zaměstnavatelů. „Je dobré zkusit leadership, příklady táhnou. Zaměstnavatelé na to mají prostředky, bylo by dobré ukázat jim tu cestu, nechť se starají o zdraví zaměstnanců, protože se to vyplatí i jim větší produktivitou, pokud budou jejich lidé zdraví,“ nadnesl Štěrba.

Podobný názor zastává i vedení AIFP. Podle jejího ředitele Davida Koláře by českému zdravotnictví značně prospělo, kdyby se více zaměřilo na prevenci zejména u nemocí, které systém finančně zatěžují, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, diabetes nebo obezita. „Stát by měl například otevřít zaměstnavatelům co možná nejširší prostor, aby mohli motivovat své zaměstnance více pečovat o zdraví a zdravý životní styl, umožnit jim lepší přístup ke kvalitnímu stravování a nabízet další opatření v návaznosti na konkrétní druh zaměstnání a potřeby zaměstnanců,“ doporučuje Kolář.

Prevencí se podrobně zabýval Petr Fifka. „V Česku je dlouhodobě zanedbané vnímání veřejnosti, která zaměňuje zdravotnictví, jež se má starat o nemocné, s pojmem zdraví. To je životní status, o který se lidé musí do jisté míry postarat sami,“ zdůraznil Fifka. Zmínil, že stát má širokou škálu drobných nástrojů, jimiž může přesvědčit občany, že je lepší se pacientem nestat. Zmínil také, že veřejnost je potřeba informovat o důležitosti zdravého životního stylu pomocí osvěty. „A osvěta u nás pokulhává, a to už ve školách. Nemáme tu žádný centralizovaný a dostatečně financovaný ústav, který by se moderní komunikací zabýval. Tím musíme v příštím volebním období začít,“ plánuje Fifka.

Tom Filip je přesvědčen, že narativ společnosti směrem větší prevenci se mění a je třeba v tom pokračovat. „Ať bude na ministerstvu zdravotnictví kdokoliv, musí své kolegy z ostatních ministerstev ponoukat k tomu, aby povědomí o prevenci do společnosti dostali. Možná by to chtělo i zřídit na úrovni vlády koordinátora, který by jednotlivá ministerstva propojoval,“ navrhl Filip.

Ministr Vlastmil Válek podotkl, že je třeba jít pouze cestou bonusů, tedy odměn za preventivní aktivity, nikoli malusů, tedy sankcí. „Jiná věc je sekundární prevence ve smyslu screeningů a očkování. Ta je velmi důležitá. Rozšířili jsme proto počet screeningových programů, jsou plně hrazené a v loňském roce poprvé po deseti letech přišlo na screening o 150 tisíc lidí více. A tento trend doufám bude pokračovat,“ přeje si Válek.

Článek vznikl ve spolupráci s Asociací inovativního farmaceutického průmyslu.