„Vždy jsme se snažili o to, aby nebyla krajina tvořena jen holými lány. Jako zemědělci vidíme, že rozsáhlá pole nejsou ideálním řešením. Neplatí sice, že by šlo o mrtvou krajinu, protože v porostech je spousta ptáků i hmyzu, ale problémem zůstává eroze, ztráta půdní vlhkosti a odfoukávání ornice. Nacházíme se na rovině, která se táhne od Pálavy až po Bílé Karpaty. Vítr tu nemá žádnou přirozenou bariéru a právě při pěstování plodin se jeho dopady projevují velmi výrazně,“ říká Aneta Kohútová z farmy Forest-Agro, která se k agrolesnictví dostala během studia na brněnské Mendelově univerzitě.
„Zapsala jsem si nepovinný předmět zaměřený na agrolesnictví, který vedl Antonín Martiník. Právě on mě k tématu přivedl. Začali jsme se bavit o tom, že naše rodina hospodaří na zemědělské půdě a že by bylo možné zkusit do krajiny vnést i lesní prvky. V té době bylo agrolesnictví v Česku ještě v plenkách,“ vzpomíná.
Biokoridor se směsí dřevin
Prvním agrolesnickým projektem farmy byl multifunkční větrolam, založený v roce 2018 jako biokoridor s lesními dřevinami na zemědělské půdě. Projekt byl navržen jako experiment, jehož cílem bylo ověřit, jak se různé druhy stromů a jejich kombinace dokážou adaptovat na extrémně suché a teplé podmínky regionu. V jednotlivých segmentech byly vysazeny specifické směsi dřevin, aby se sledovalo, které z nich mají největší šanci na dlouhodobé přežití v krajině.
„Při výběru dřevin jsme vycházeli především z vlastní zkušenosti. Vidíme, co nám roste ve větrolamech, na zahradách i v okolních lesích. Můj otec hospodaří v krajině už desítky let, takže ví, čemu se v našich podmínkách daří, jaké druhy jsou náročné na péči a které se ujímají snadněji. Zásadní je totiž znát místní podmínky, protože „není lán jako lán“. Sama jsem si ověřila při disertačním výzkumu, že měření na jednom pozemku neplatí automaticky pro druhý,“ vysvětluje Kohútová.
Ještě to bude vyžadovat čas, ale i po sedmi letech už jsou patrné první pozitivní výsledky větrolamu. Některé dřeviny, jako třeba topoly, už dosahují výšky tří až čtyř metrů a začínají plnit svou mikroklimatickou funkci. Na farmě zároveň probíhá několik spíše intuitivních projektů, které by se daly označit za agrolesnické systémy. Například na extrémně písčitých půdách tu vysazují borovice a listnáče, rodina pečuje o starý meruňkový sad, který se střídá s trvalými travními porosty a ornou půdou, a nejnovějším projektem je stromořadí, u kterého se testují jak domácí, tak i nepůvodní druhy suchomilných dřevin.
Pomáhají dobrovolníci
Na nově založené porosty, například multifunkční biokoridor nebo stromořadí, bude farma žádat o evropské dotace prostřednictvím takzvané Jednotné žádosti. Ta je základním nástrojem, kterým zemědělci v Česku každoročně žádají o dotace v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie.
„Každý krajinný prvek musí splňovat určité parametry, například minimální počet stromů, šířku, délku a podobně. Dotace se vztahují na údržbu multifunkčního koridoru a stromořadí v rámci každoroční zemědělské žádosti,“ objasňuje farmářka.
Zároveň ale upozorňuje, že zemědělství není v takové kondici, aby si mohli dovolit realizovat rozsáhlé projekty. „Státní pozemkový úřad sice už před lety slíbil výsadbu větrolamů na svých pozemcích, ale dodnes se nic nestalo. Podobné sliby slýcháme už patnáct let a stále bez výsledku. Proto jsme se rozhodli jednat sami, postupně a svépomocí. Založili jsme místní ozeleňovací spolek, na kterém spolupracujeme. Poskytneme půdu, zajistíme sazenice a společně s dobrovolníky je vysazujeme. Jsou to veřejné akce, do kterých zapojujeme i místní obyvatele,“ popisuje místní stav věcí Kohútová.
Podle ní je pozitivní, že se v okolí jejich farmy začínají obnovovat větrolamy. Zatím však tyto iniciativy přicházejí spíše od obcí než od samotných farmářů.
„V krajině jsou stále velké rezervy. Věřím, že přijde doba, kdy se rozšíří osvěta a více zemědělců i soukromníků si uvědomí, že přístup k řešením, jako je agrolesnictví, může být prospěšný pro všechny. Už teď ale vidíme pozitivní změny. V posledních letech se objevují lidé, kteří si nechají vydat půdu a začínají na ní sázet stromy, pěstovat brambory nebo zakládat zahrádky. Dříve to bylo výjimečné, dnes už je patrné, že se mladí lidé nebojí experimentovat,“ říká farmářka z Forest-Agro.
„A je to vidět i v krajině. Lány už nejsou jen jednolitá plocha, objevují se pásy zeleně, přirozené předěly a s nimi i návrat zvěře. Zajíci a bažanti mají krytinu i v zimě a krajina začíná znovu dýchat. Pomalu, ale jistě se mění přístup. A když sleduji společenskou náladu, kvalitu dovážené zeleniny a rostoucí zájem o lokální produkci, věřím, že se lidé odváží dělat ještě víc a že impulz přijde i ze soukromého sektoru. Tyto snahy už jsou vidět a mají smysl,“ dodává Kohútová.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
