Gaučák na pětiboji. Éra solárů a baterií je zátěžovým testem velkých transformátorů

Transformátory byly dosud tichým společníkem průmyslu i měst. Masivní nástup fotovoltaických elektráren a bateriových úložišť ale změnil charakter jejich zatěžování.  „Energetika se mění a transformátory procházejí bezprecedentním zátěžovým testem, a to v době, kdy jejich dodací lhůty dosahují několika let,“ varuje generální ředitel společnosti ORGREZ Jan Krišpín.

Kde všude se dnes používají transformátory a jak se mění jejich role v rychle se vyvíjejícím energetickém průmyslu?

Transformátory najdeme i u běžné elektroniky, ale tady budeme mluvit o těch velkých, které napájejí města, obce nebo průmysl a samozřejmě zajišťují i propojení sítě napříč republikou. Největší trafa spravují zejména distribuční společnosti. Mnohá jsou ale také v rukou průmyslových podniků a ta jsou z mého pohledu nejnebezpečnější nebo nejméně kontrolovaná.

Historicky jsou tam třeba od osmdesátých let jako tichý společník průmyslu, který dlouhou dobu vydrží fungovat, aniž by si stěžoval. A i když se v průběhu let měnily průmyslové technologie za účinnější nebo úspornější, transformátorům mnohé firmy nevěnovaly pozornost. Rád říkám, že se z nich stal takový „gaučák“, který sedí doma u televize, popíjí pivo a nic moc neřeší. Pak ale přišla energetická krize, spousta společností si pořídila fotovoltaické elektrárny a to je, jako by toho gaučáka s nadváhou a cukrovkou chtěly přihlásit na pětiboj. 

To znamená, že s novým energetickým provozem už staré trafo není kompatibilní?

Může to být problém. Dřív mělo trafo ranní špičku při nájezdu strojů nebo celodenní během provozu, ale stále víceméně stabilní zátěž, protože podnik čerpal energii ze sítě. Teď ale najednou spustíte fotovoltaiku a chvíli svítí sluníčko, takže přes trafo nic neteče, pak zase nesvítí, pak jsou dokonce přetoky a jde to druhým směrem... zkrátka dochází k výkyvům, na které transformátor nebyl vůbec připravený.

Zásadní problém je podle mě v tom, že transformátory nejsou nějak systematicky zmapované. V devadesátkách tu ještě byla původní garnitura techniků údržby, kteří se o průmyslovou infrastrukturu starali. Většina znalostí o fungování těchto technologií byla v té době závislá na excelové tabulce, která však zpravidla umře s tím, kdo odejde do důchodu. Takže se setkávám s tím, že firma mnohdy o svém trafu nic moc neví, zařízení jsou v dezolátním stavu a do toho mají čelit provozu fotovoltaických elektráren a brzy také baterií, takže jim hrozí výpadky nebo dokonce vyhoření.

Proč havarijní stav transformátoru neprozradí pravidelná revize?

Ona by ho prozradila, ale spousta provozovatelů ji nedělá. Je dokonce až s podivem, že takové kontroly nejsou v pojistných podmínkách nemovitostí a mnohé podniky tomu opravdu nevěnují pozornost, dokud se něco nestane. Teď jsme vlastně v situaci, kdy uběhlo několik let od fotovoltaického boomu a přichází doba, kdy se tyto problémy začnou projevovat.

Jakou životnost takový transformátor má?

Může ji mít i velmi dlouhou. Standardně se uvádí životnost kolem třiceti let a dá se dosáhnout padesáti, v některých případech i sedmdesáti let. Je to zase jako u člověka: když je mu dvacet let, pravidelně chodí k lékaři, sportuje a dbá o svůj zdravotní stav, může se s větší pravděpodobností dožít vyššího věku. Když chcete nepřiměřený výkon po obézním gaučákovi, je to průšvih.

Pořád se to ale dá zvrátit, protože každý transformátor je originál. Důležité je ovšem mít o něm správné informace. Když mám o energetické infrastruktuře dlouhodobou diagnostiku a vím, jak bylo trafo v minulosti zatěžované, jaké má limity a v jakém je stavu, tak může i po třiceti letech mít ještě desítky let před sebou. Musím mít ale promyšlené, jaký bude zvládat výkon, kolik mě budou stát ztráty a jaká jsou s tím spojená rizika.

Nebo se rozhodnu transformátor vyměnit.

Problém je ale v tom, že dnes jsou dodací lhůty v letech. Takže když se stane, že transformátor odejde úplně, skončí to obvykle tak, že firma sežene nějaký starší repasovaný kus, protože bez elektrické energie nemůže dál fungovat a plnit svoje závazky. Vezme zkrátka to, co na trhu je. Dost často v Číně, která vykrývá nedostatečné kapacity evropské výroby. A protože česká nátura je šetřit, jak se dá, tak to bohužel může být levná technologie odpovídající kvality, která nemá požadovanou dokumentaci, a opět jsme u toho, že chybí potřebná data.

Co všechno je potřeba si v práci s energetickými daty pohlídat?

Začíná to u základního plánování. Když sedí podnikatel v prosinci nad přípravou plánu na příští rok a nastavuje si marže, cenotvorbu a podobné věci, tak už musí znát i náklady na investice. Napájení elektřinou je naprosto zásadní věc, takže je důležité vědět, jestli hrozí nějaká nenadálá investice nebo nedejbože nevýroba. Druhá rovina je počítat s tím, jak se provoz bude do budoucna rozvíjet a co to bude obnášet pro infrastrukturu. Většina podnikatelů už ví, že si chce pořídit další výrobní linku, že chce něco modernizovat a podobně, ale infrastrukturní rovinu až tak neřeší. Ona s tím ale velmi souvisí, obzvlášť v energeticky náročném provozu. Když se třeba rozhodnete pořídit si nové trafo, tak musíte vědět, jestli vám bude ještě vyhovovat i za pět let, až se váš areál rozroste.

A pokud se chystáte jít do energeticky úsporných opatření, pořídit si právě třeba fotovoltaiku a baterii, tak zase potřebujete vědět, jaké to bude mít dopady na zatěžování transformátoru. To všechno se dá simulovat a predikovat. Nemluvě o boomu elektromobility, který nepochybně přijde i v průmyslu. Je to přirozená reakce na rostoucí ceny energií, takže většinu firem napadne vyrábět si energii a multiplikovat přínos pro vlastní provoz nebo logistiku. A to je další zátěž. Potřebujete pak mít mnohem chytřejší systém, který pracuje s daty a plánuje výrobu i spotřebu sofistikovaně.

44:02

Debata HN

Chytré měřiče budou pro moderní energetickou síť nezbytné

2. 2. 2026 ▪ 44:02 min.

 Jaké s tím souvisí nároky na energetický management?

Dřív ve firmách existovala pozice podnikového energetika. Ten běžně hlídal provoz, věděl, kdy se co zapíná a vypíná a jak vše úsporně zorganizovat. Tehdy byla ale stabilita energetiky obrovská a ceny nízké. Dnes se to celé zase rozhýbalo a potřeba firemního energetika se vrací do hry. Jenže zařízení jsou chytřejší a je jich mnohem víc, většina z nich už vlastně jede na elektřinu. A vybalancovat to mezi sebou není jednoduché.

Je to práce pro umělou inteligenci?

Mám na to možná trochu konzervativnější pohled. Umělá inteligence má obrovskou sílu v okamžiku, kdy máte všechno digitálně. Já ale vím, jaká je reálná praxe v českém průmyslu a tady to prostě není jako v Německu. V Česku máme zcela upřímně většinu věcí v nějakém analogu. V různých papírech, v poznámkových blocích, v šanonech, v kartotékách nebo v excelových tabulkách, které mají svou vlastní logiku a chápe ji jen ten, kdo je používá. To nejsou materiály, které by šlo svěřit strojovému učení. Navíc není ani jisté, jestli jsou údaje pravdivé. Mnohdy se setkávám s tím, že dokumentace neodpovídá skutečnému stavu věcí.

A když už se firma rozhodne digitalizovat, tak jsme zase u té české spořivosti, kde vidíme, že si často najde toho nejlevnějšího dodavatele, který to nějak zrealizuje, ale nemá to tu potřebnou úroveň. Takže ano, v řízení energetiky umělou inteligencí je budoucnost a dokážu si to u moderního provozu představit, ale nějakých 80 procent trhu na to podle mě není ještě připravených.

Vraťme se ještě k péči o transformátor. Jaké časté chyby v ní firmy dělají?

Řekl bych, že většina provozovatelů sotva tuší, že někde nějaké trafo mají. Druhá kategorie ví, kde ho má, a plus minus tuší, jak je staré a jestli má revizi. To už jsou ti, kteří se alespoň zajímají o legislativní stránku věci. Ale teprve třetí skupina si opravdu uvědomuje, jak je trafo důležité pro napájení jejich areálu.  A tahle uvědomělost roste s tím, jak je výroba dané firmy energeticky náročná. Protože čím víc energie spotřebujete, tím víc vás to stojí a tím víc to zajímá management vaší společnosti. Do čtvrté kategorie bych pak zařadil firmy, které už nad tím systematicky přemýšlejí, plánují periodické opravy a kontroly, mají prioritizaci různých opatření, aby skutečně zajistily výrobní kapacitu svého areálu. To bývají velké podniky, například v chemické nebo metalurgické výrobě. A od toho, jakou pozornost své energetické infrastruktuře věnují, se odvíjí i jejich schopnost nebo neschopnost se o ni starat.

Co hrozí těm, kdo údržbu zanedbají nebo úplně ignorují?

Zase bych to přirovnal k té fyzické kondici. Když zmíněný gaučák začne postupně občas běhat nebo posilovat, tak ho třeba po nějaké době bolí záda, zadýchává se a všímá si nějakých signálů, že není úplně ve formě. To bývají u transformátorů občasné výpadky. Když ale rovnou skočí do toho pětiboje, tak dostane infarkt. Trafo vyhoří. Zvlášť pokud se překračují limity, na které je stavěné. Nebo když je opravdu v dezolátním stavu. Pokud se ale na to jde pozvolna, tak se s tím dá možná něco dělat, existuje diagnostika, která dokáže zjistit, v jakém stavu trafo je a jak rychle se ten stav zhoršuje. U našich klientů takovou diagnostiku děláme dlouhodobě a dokážeme pak dobře odhadnout, jak dlouho a za jakých podmínek bude technologie ještě fungovat.

Text vznikl ve spolupráci se společností ORGREZ.