Cyklistika jako nový golf. Na „švih“ vyráží stále víc nováčků a nejde jim jen o sport

Silniční cyklistika bývala doménou závodníků a vytrénovaných nadšenců. V posledních letech ale vyjížďky na lehčích a rychlejších kolech vyhledává širší spektrum hobby cyklistů. „Vedle běhání se cyklistika stává dalším společenským fenoménem. Reagují na to i podniky, které nabízejí cyklistům zázemí a samozřejmě občerstvení,“ říká Tomáš Macák z agentury Raul, která pořádá velké sportovní akce, mimo jiné Jizerskou 50, Běhej lesy nebo Road Classics.

Cyklobyznys letos opět pomalu roste a vzpamatovává se z propadu po pandemii. Jaké trendy ho oživují?

Jedním z faktorů je určitě to, že se kolem cyklistiky vytvářejí komunity, které pořádají vlastní vyjížďky. Na sociálních sítích o sobě lidé rádi sdílí, že jezdí na kole, kam jeli a s kým, dostává se to do širšího povědomí a přibývá různých cyklistických hubů, firemních akcí a zájmových skupin. Zatímco dřív byla cyklistika více individuálním sportem zaměřeným na výkon, v posledních letech se nejen v Česku stává komunitní záležitostí. Spojuje se s fajn partou, zastávkami na kafe, možností pokecat a udělat si to příjemnější. Trochu jako to bývalo na golfu, kde se dalo poznat nové lidi a probrat v odlehčenější formě třeba i byznysové věci. Dnes tuhle roli zčásti přebírají právě cyklistické komunity.

Jak moc je tam pak důležitý fyzický výkon?

Zpočátku tolik ne. Komunity, se kterými jsme v kontaktu, jsou většinou začátečnicky přívětivé, zvou mezi sebe nové lidi a přizpůsobují tomu zvolené tempo i délku trasy. Cílem není utavit se a odpadnout, ale užít si to rozumně v režimu, ve kterém dokážete komunikovat a odnést si příjemný zážitek. Pak samozřejmě, když je váš vztah k cyklistice hlubší, začnete víc sledovat a posouvat i svůj výkon.

Jaká věková skupina na to slyší nejvíc?

Když začnu u našeho cyklistického seriálu Road Classics, který pořádáme s agenturou Raul, tam je průměrný věk účastníků 41 let. Jsou to spíše zkušenější cyklisti. Všímáme si ale toho, že právě u silniční cyklistiky přibývá mladých lidí, kteří chtějí být součástí tohoto trendu, a že to začíná být atraktivní pro mladší ročníky.

V rámci našeho seriálu nabízíme dva formáty, které odráží různé přístupy k cyklistice: závod a švih. Závod je klasická trasa, kde se měří čas od startu do cíle, zatímco u švihu jedete volnějším tempem a pak máte na trase konkrétní úseky, třeba kopec, kde do toho jdete naplno a měříte si rychlost. A právě tenhle typ cyklistiky baví mladší lidi, kteří chtějí jezdit komunitně a udělat si to hezké. 

Vždycky to zní jako dobrá zpráva, když mladou generaci láká nějaká offline aktivita, zvlášť pokud jde o sport. Ale předpokládám, že zas tak úplně bez digitálních technologií to nebude...

S technologiemi je moderní cyklistika samozřejmě úzce propojená. Přibývá vlogerů, kteří mají 360° kameru a natáčejí během jízdy nejen sebe, ale i okolní krajinu. Cyklo influencing obecně zažívá velký boom. Veze se na vlně toho trendu, ale má i svou edukační roli, protože slouží k předávání zkušeností a tipů, včetně bezpečnostních pravidel. Při jízdě se používají cyklocomputery nejen k měření rychlosti a vzdálenosti, ale také třeba wattů, v módě jsou rovněž speciální cykloradary, které vás upozorní na auto, které se k vám zezadu blíží.

Jaký má popularita silniční cyklistiky dopad na provoz na silnicích?

Trochu ošemetná věc jsou takzvané social rides, při kterých vyrazí na vyjížďku větší množství lidí společně. Víme, že cyklisté a řidiči aut mají mezi sebou často vyhrocené vztahy, a proto se snažíme ten balík lidí maximálně rozdrobit. Ideální je rozdělit se na víc malých skupinek, aby byl provoz na silnici co nejplynulejší a abychom řidiče příliš nedráždili. Jízda v balíku je právě jednou z věcí, které začátečníky učíme před první vyjížďkou, společně se základními pravidly bezpečnosti, jako jsou cyklistické signály a gesta.

Z osobní zkušenosti vnímám, že naprostá většina řidičů dodržuje pravidlo předjíždění s rozestupem jeden a půl metru, které je už pár let v platnosti. Samozřejmě se ale najdou i takoví, kteří to nerespektují a chovají se bezdůvodně agresivně. Platí to ovšem i naopak: většina cyklistů se chová na silnici odpovědně a pak je pár procent těch, kteří kultivaci vztahu řidič–cyklista nepomáhají.

Velké čtení

Když kolo spojuje i vydělává. Jak v Česku sílí fenomén social rides a čím jsou společné vyjížďky zajímavé nejen pro firmy

24. 4. 2026 ▪ 16 min. čtení

Jak se kolem tohoto trendu rozvíjí související byznys?

Vidíme, že roste. Mnohé komunity vznikají právě kolem cykloobchodů, nebo naopak někdy nadšená komunita cyklistů přeroste v kamenný obchod. A když pominu samotný prodej a servis kol, tak jako ke každému jinému trendu i k cyklistice patří určitý merch. Cyklistika se hodně sdílí na sítích a lidé pochopitelně chtějí vypadat stylově, dost řeší kvalitu a design dresů, kalhot nebo ponožek, vše by mělo barevně ladit, například k černým tretrám nepatří bílé ponožky. Nejde jen o marketing výrobců, ale mnohdy zkrátka o to, co se cyklistům líbí a o co mají zájem.

Zajímavou kapitolou je pak gastroscéna, protože moderní cyklistika je hodně spojená s kavárnami, které jsou jakýmsi meeting pointem mnohých komunit. Vzniká řada podniků, které cílí právě na tuhle skupinu zákazníků a nabízí cyklistům kafíčka a dortíky, společně třeba s cykloservisem.

Zatímco dřív byla cyklistika více individuálním sportem zaměřeným na výkon, v posledních letech se nejen v Česku stává komunitní záležitostí.

 Jakých častých chyb se začínající cyklisti dopouštějí?

Dost často podceňují takzvané hlaďáky, což jsou situace, kdy vám najednou uprostřed kopce dojde energie a máte pocit, že už neujedete ani kilometr. K tomu je dobré mít vždycky s sebou nějakou výživu, nemusí to být nic speciálního, stačí klidně banán. A hlavně dostatek vody, zvlášť teď v létě, kdy jsme v horké fázi cyklistické sezony. Správně by cyklista měl vypít jeden bidon (cyklistická láhev, obvykle o objemu 500–750 ml – pozn. red.) za hodinu, takže na tříhodinovou cestu si vezmu dva bidony, cestou někde zastavím a doplním si vodu, aby nedošlo k dehydrataci.

Pokud člověk jede sám, měl by mít také vždycky s sebou nějakou technickou výbavu, náhradní duši nebo lepení a základní nářadí. Stejně jako malou lékárničku, alespoň náplast, obvaz a dezinfekci pro případ zranění.

Silniční cyklistika je nebezpečnější než ta terénní, ať už kvůli vyšší rychlosti, nebo kvůli střetům s motorovými vozidly. Jaké bezpečnostní zásady to obnáší? 

Rizika tam samozřejmě jsou, přesně z těch zmiňovaných důvodů, navíc i skvělého jezdce může vždycky zradit kolo a pád při rychlosti 90 kilometrů za hodinu se vám na klasickém horském kole většinou nestane. Na silnici během provozu už to může dopadnout hodně špatně.

Pravidlo číslo jedna je tedy určitě helma. Pro silniční cyklisty už je dnes samozřejmostí, ale měl by ji používat každý, kdo sedne na kolo. Občas stále potkávám cyklisty bez helmy, často jsou to starší lidé, kteří začínali jezdit v době, kdy helmy nebyly. Pak je důležité svěřit odborníkům své kolo a pravidelně kontrolovat jeho technický stav. Nevyplatí se nechávat to náhodě a riskovat, že třeba uklouznu na sjetých pláštích. Důležitá jsou i světla, zvlášť pokud vyrážím v pozdějších odpoledních hodinách. Nikdy nevím, co mě zdrží, a může dojít na návrat za šera nebo za tmy.

A nakonec bych zmínil teoretickou připravenost, to znamená naučit se dodržovat bezpečné rozestupy a rozumět cyklistickým gestům. Abych věděl, kdy cyklista přede mnou brzdí nebo upozorňuje na překážku.

Může mít cyklista při jízdě sluchátka?

Cyklisté je používají často. Bezpečné to ale není a my na našich závodech apelujeme na to, aby je účastníci neměli, protože mají kolem sebe spoustu lidí, občas na ně chce někdo zakřičet, že předjíždí, a se sluchátky by ho mohli přeslechnout. To ostatně platí i při jakékoli jízdě na silnici, kde potřebujete slyšet blížící se auto a jiné zvuky z okolí. 

Co byste doporučil pro plánování trasy a jaké nástroje se k tomu hodí? 

Užitečná je třeba aplikace Mapy.com, která už pár let nabízí možnost plánovat cestu nejen pro cyklisty obecně, ale přímo pro silniční kolo. Klasická cyklotrasa by vedla klidně terénem, ale s touto preferencí vám aplikace najde opravdu cestu po silnici nebo po hladkém povrchu. Často používaná je samozřejmě aplikace Strava, a to nejen pro plánování, ale především pro záznam a sdílení výsledků. Navíc ukazuje i frekventované trasy, kde jezdí hodně cyklistů, což obvykle znamená, že jsou to hezká místa a že se tam dobře jezdí.

Obecně bych řekl, že když člověk s cyklistikou začíná, měl by kilometry a nastoupané metry přidávat postupně. Důležité je nejdřív si vyzkoušet, jak dlouho vydržím v sedle a jaké převýšení zvládnu. 

Jak se trendu přizpůsobuje městská infrastruktura a co by se dalo ještě vylepšit?

Když člověk navštíví Kodaň nebo Amsterdam, po návratu do Prahy vždycky vidí prostor pro zlepšení velký. To jsou města, kde je cyklistika opravdu prioritou a cyklopruhy jsou tam kolikrát širší než pruhy pro motoristy. I tak mám ale pocit, že za poslední roky se minimálně Praha hodně zlepšila, pokud jde o podmínky pro jízdu na kole.

Cyklopruhy budou asi vždycky tématem, kde se hraje o centimetry, a já na druhou stranu chápu i limity městských ulic. Když je ale prostor pro cyklisty příliš úzký, cyklisté se v něm necítí bezpečně a právě zmíněné začátečníky to může od jízdy ve městě odrazovat. Proto jim doporučujeme vybrat si alespoň pro své první jízdy trasu, která nevede městem, kde by museli kličkovat mezi auty, autobusy a tramvajemi.

Text vznikl ve spolupráci s agenturou Raul.