Co je DC7 a čím se liší od představ, které lidé o datových centrech mají?
Klímek: Lidé si zpravidla představují nějaký sklad plný hučících serverů, takže první věc, která vás tu překvapí, je asi to, jak je DC7 krásné místo. Pořád ještě je to nejmodernější datové centrum v Česku a specifické je na něm především to, že bylo už projektováno a konstruováno jako datové centrum. Jiná datová centra vznikají obvykle tak, že se přebuduje nějaká hala, která sloužila původně k jinému účelu, a to není úplně optimální. Prostory DC7 jsou oproti tomu přizpůsobené tomu, co provoz datového centra vyžaduje, především napájení a chlazení.
Koláček: Stavba je zcela jistě nadčasová. Je tam spousta věcí, které nejsou na první pohled vidět, ale mají svou důležitou funkci. Například dvojité podlahy, díky kterým můžeme efektivně šířit datové a optické kabely mezi takzvanými racky, tedy skříně, ve kterých jsou technologie umístěné. Dvojité podlahy je navíc pomáhají lépe chladit. Dále jsou tam dvě velké podzemní nádrže na dešťovou vodu, která pak slouží právě k chlazení. Využíváme unikátní systém freecoolingu, což je úsporné chlazení pomocí venkovního vzduchu nebo vody, a to také není ještě úplně běžné. Pod zemí jsou dále dvě centrální nádrže na naftu, každá z nich má kapacitu 28 tisíc litrů. A kromě toho máme u každého dieselového agregátu ještě provozní nádrže na dalších osm tisíc litrů.
Na co potřebuje telekomunikační operátor takhle masivní vlastní infrastrukturu?
Koláček: Vychází to jednak z naší interní potřeby, protože k fungování mobilní a datové sítě potřebujeme vlastní interní systémy a technologie, které jsou bezpečně umístěné v prostorách splňujících veškeré nároky a standardy. Ruku v ruce s tím pak jde to, že tuto službu nabízíme i našim zákazníkům.
Klímek: Datacentrový byznys je relativně konzervativní. A T-Mobile má výhodu v tom, že díky akvizicím českých poboček GTS a T-Systems získal dlouholeté zkušenosti z IT oboru. To je další důvod, proč datové centrum provozujeme.
Datové centrum DC7 v Praze



Jak reálná je v Česku hrozba výpadku energie a jak je na ni DC7 připravené?
Koláček: V poslední době se o blackoutu mluví čím dál víc. Nechtěl bych zbytečně strašit, protože víme, že česká energetická síť je velmi stabilní, především v Praze, kde je umístěná pod zemí, což ji chrání před vnějšími vlivy. Nicméně, na hrozby se musíme připravit, i když děláme vše pro to, aby nenastaly. To znamená, že i v našem datovém centru se připravujeme na ten nejhorší možný scénář. Bezpečnostní standardy počítají u dieselových agregátů se zásobou nafty na minimálně 40 hodin provozu, my ale máme kapacitu našich nádrží větší, takže systémy by v případě velkého výpadku mohly běžet i více než čtyři dny bez doplňování nafty.
Jak by první hodiny blackoutu podle vašeho scénáře vypadaly?
Koláček: Velká obchodní centra nebo kancelářské komplexy už dnes s nějakými výpadky energie počítají. Výpadky se děly vždycky, jen jsme na ně teď trochu více citliví, protože stále roste naše energetická a digitální závislost. Velká centra už tedy obvykle mají své agregáty, které jim pomohou překlenout alespoň kratší výpadky, takže lidé například nezůstanou uvěznění ve výtahu a zmrzlina se nerozteče v mrazáku. Záložní zdroje mají samozřejmě i nemocnice a veřejné instituce, kde by případný výpadek měl kritický dopad. Problém ale mohou pocítit malé a střední podniky, výrobní závody a podobné firmy, které s tímto scénářem zpravidla nepočítají. Nemají plán B pro situace, kdy jim třeba přestanou fungovat platební terminály na pokladnách.
Klímek: Když se na to podíváme z pohledu našeho byznysu, tak přemýšlíme například nad tím, jak bychom si dojeli pro další naftu do agregátů, kdyby nefungovaly semafory. Dopravní infrastruktura také potřebuje energii. Proto říkáme, že do zásob se nepočítá nafta, kterou máme nasmlouvanou, ale ta, kterou máme na místě k dispozici.
Jak byste tedy další naftu získali, kdyby vám došly vaše zásoby?
Koláček: Naše datové centrum je součástí kritické infrastruktury státu, na stejné úrovni jako nemocnice. Takže bychom v případě velkého blackoutu dostali prioritní závoz nafty a díky tomu by data a systémy našich zákazníků zůstala ochráněná a živá. Jak funguje prioritní závoz nafty, jsme si zkusili při výpadku v minulém roce, kdy jsme dodatečnou naftu objednávali už v první hodině výpadku. Ten den jsme ve všech našich pražských datových centrech spotřebovali více než 10 tisíc litrů nafty.
Co znamená, že data mají být živá?
Koláček: Jde o to, aby data byla stále přístupná a dostali se k nim nejen jejich vlastníci, ale také třeba dodavatelé. Pokud máte data uložená ve své kanceláři, tak stačí jeden lokální výpadek a vyřadí vás to z provozu. Když je ale máte uložená jinde, můžou se k nim vaše pobočky i partneři dostat externě a to je klíč k tomu, aby škody byly minimální.
Místo skládky vyrostlo největší datové centrum v Česku. T-Mobile zde firmám střeží data, jejichž objem stále roste
Vybudovat a provozovat tak sofistikované datové centrum musí být velmi nákladné. Jak se vám investované prostředky vrací?
Klímek: Centrum jsme stavěli tak, aby veškeré náklady byly účelově vynaložené a rozložitelné v čase. Takže už od začátku se u toho projektu řešila modularita výstavby. V roce 2018 jsme otevřeli jedno křídlo a administrativní budovu a už tehdy se počítalo s následnou výstavbou druhého křídla. Do té jsme se pustili po pěti letech. Modulárně uvažujeme i nad technologiemi. Víme, že se v našem datovém centru můžeme dostat až na kapacitu deseti megawattů výkonu, ale samozřejmě postupně. I napájení a chlazení je finančně náročné, proto připravujeme datové sály nejprve na základní kapacitu a postupně rosteme s našimi zákazníky.
Jaká je poptávka po službách datového centra a co má na ni vliv?
Klímek: Největší vliv na ni má samozřejmě vývoj moderních technologií. Dřív neměly servery zdaleka takový výkon jako dnes a s tím související energetickou hustotu. Současné servery jsou mnohem výkonnější a s nástupem lepších čipů a AI čipů mají větší energetickou náročnost, takže poptávka po našich službách je vlastně nekonečná.
Na jednom racku, který zabere plochu asi dva a půl metru čtverečního, jsme dnes schopni uchladit zhruba 25 kilowattů příkonu. Kdybych to měl s něčím srovnat, tak žehlička může mít tak 2 kilowatty, takže tady by se jednalo o nějakých dvanáct žehliček, které musíme zchladit na teplotu kolem 22 stupňů. Před deseti lety by ten příkon racku odpovídal maximálně jedné žehličce.
Nabízená řešení přinášejí flexibilitu a splňují vysokou úroveň zabezpečení, nejen proti výpadkům.
Kdo všechno vaše služby využívá?
Koláček: Pokud jde o spektrum oborů a sektorů, spíš bychom těžko hledali, kdo je nevyužívá. Nejvíc je u nás zastoupený finanční sektor, pak tu máme podniky z technologického byznysu, velké mezinárodní firmy, retailové řetězce, ale i spoustu menších podniků. Zákazník si u nás může pronajmout třeba jen část racku a platit za to méně než deset tisíc měsíčně. Dělají to firmy, které mají nějakou technologii, kterou nechtějí mít u sebe a raději využívají bezpečnost a zázemí našeho centra.
Firmy si často ukládají svá data do globálních veřejných cloudů. Jaké výhody a nevýhody jim přináší umístění systémů a dat v lokálním datovém centru?
Klímek: Navážu na předchozí otázku týkající se našich zákazníků. Společnosti dnes fungují stále více v systému hybridní infrastruktury, což znamená, že kombinují cloudy s infrastrukturou datových center a z každého prostředí si vezmou to lepší, aby vybalancovali své potřeby. A v tom si myslím, že je budoucnost, jak dobře škálovat a diverzifikovat. I T-Mobile funguje stejně – větší část systémů má na vlastní infrastruktuře a určitou část u globálních poskytovatelů cloudových řešení, tedy hyperscalerů.
Nerad se vracím ke katastrofickým scénářům, ale když letos došlo ke konfliktu v Perském zálivu, tak některé úlomky dronů poškodily datová centra Amazonu. V takových situacích se ukazuje, jak je výhodné nemít všechna data na jednom místě a diverzifikovat i v této oblasti.
Umělá inteligence a stále masivnější digitalizace budou nároky na výkon IT systémů zvyšovat i do budoucna. Jak se bude muset DC7 a datová centra obecně transformovat v příštích letech, aby s tím udržely krok?
Klímek: Jak jsme již zmiňovali, v současné době jsme schopni uchladit racky až do kapacity 25 kilowattů výkonu, ale s umělou inteligencí jsou odběry násobně vyšší. Tam je už potřeba změnit systém chlazení a místo vzduchových uliček používat chlazení vodou pomocí metody direct-to-chip, kdy kapalina cirkuluje přímo uvnitř serveru. My už máme pro DC7 připravené další scénáře, jak systém chlazení rozšířit o chlazení vodou a uvidíme, jak rychle přijde po této technologii poptávka. Zatím je v Česku jen málo firem, které by takový výkon dokázaly využít.
Pokud by firmy začaly v budoucnu využívat technologie, které mají výkon třeba 150 kilowattů na jeden rack, tak by se spíše vyplatilo postavit nové datové centrum vyhrazené přímo pro AI. V českém prostředí k tomu ještě asi povede delší cesta, ale na evropských trzích už taková poptávka je, skupina Deutsche Telekom například otevřela takové datové centrum pro AI v Mnichově.
Text vznikl ve spolupráci se společností T-Mobile.
Datové centrum DC7 v Praze



Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit












