Káva jako v Karlíně, dostupné bydlení, pediatr a dvojjazyčná školka. Mladé rodiny vysvětlují, proč se jim vyplatilo vrátit se do Karviné

Ondřej a Tereza Sikorovi mluví oba s měkkým přízvukem a krátkými samohláskami, které jsou typické pro severní Moravu. Oba vyrůstali v Karviné, kde se seznámili během středoškolských studií, a oba si po maturitě přáli odejít ze svého rodného města a nikdy se tam už nevrátit.

„V Karviné se mi tehdy nelíbilo a těšila jsem se, až se odstěhuji. Chtěla jsem zažít velké město, protože miluju výběrovou kávu, kluby a obchody, nic takového tady tehdy nebylo,“ vzpomíná Tereza na dobu, kdy odešla z Karviné studovat fyzioterapii do Olomouce.

Tam se za ní po studiu v Praze přestěhoval i Ondřej a společně tam žili ještě dalších pět let, než začali vážně přemýšlet, kde se usadí a založí rodinu. „Návrat do Karviné jsem ani po vysoké škole neplánoval, protože tam bylo málo pracovních příležitostí,“ říká Ondřej, který měl vystudovanou žurnalistiku, ale také tělesnou výchovu a sport, kterou završil doktorátem z kinantropologie.

Na miskách vah nicméně začalo při rozhodování přibývat důvodů pro život u polských hranic. „Plánovali jsme rodinu a chtěli jsme bydlet blízko svých rodičů a sourozenců. Navíc jsou v Olomouci neskutečně drahé byty a další nevýhodou je to, že je tu univerzita, která každý rok chrlí spoustu absolventů, takže nástupní platové podmínky jsou tady zoufalé. Když nechcete pracovat za úplný minimál, tak vezmou někoho jiného,“ vyjmenovává Tereza argumenty, které nakonec mladé manžele přesvědčily najít si bydlení v Karviné a vsadit na život v pomalu se modernizujícím pohornickém regionu.

Stejná mzda, ale třikrát levnější bydlení

Povzbuzením bylo pro Sikorovy i to, že se ve stejné době rozhodli pro návrat do Karviné i další jejich spolužáci a kamarádi. Kolem volnočasového centra Lodičky Dokořán a v některých žádanějších karvinských lokalitách se začala tvořit komunita mladých aktivních lidí, zpravidla s vysokoškolskou zkušeností z jiného města, která dnes dává městu novou kulturně sociální atmosféru. „Žije tu stále většina obyvatel se starou karvinskou mentalitou, jsou tu i vyloučené lokality a lidé, kteří na Karvinou jen nadávají. My se ale pohybujeme mezi lidmi, kteří mají rádi kulturu, sport, chodí do kaváren, do kina a na jógu a je jim tady dobře,“ popisuje Tereza.

Obavy o to, zda si Ondřej a Tereza najdou v Karviné dobrou práci, se také brzy rozplynuly. Ondřej získal místo učitele na gymnáziu, kde sám kdysi studoval, a Tereza si otevřela vlastní ordinaci, kde už má další dvě zaměstnankyně. „Teď tady fičím a nemám v okolí konkurenci, takže jsem z toho vlastně vytěžila,“ pochvaluje si Tereza. „Ekonomicky to byla velká výhra. Platově jsme na tom podobně jako v Olomouci, ale bydlení máme mnohem levnější. V roce 2022, kdy jsme se do Karviné stěhovali, tu byly ceny bytů oproti Olomouci třetinové,“ dodává Ondřej.

V roce 2022, kdy jsme se do Karviné stěhovali, tu byly ceny bytů oproti Olomouci třetinové.

I dnes se dá sehnat v Karviné výrazně levnější bydlení než v jiných městech. Podle srovnání cen nemovitostí na portálu Sreality byla v polovině září průměrná cena za byt v Karviné 43 469 korun za metr čtvereční, zatímco celostátní průměr se pohybuje kolem dvojnásobku. Ani srovnatelně velká města nemají tak levné ceny bytů, v Havířově se metr čtvereční prodává za více než padesát tisíc korun, ve Frýdku-Místku přesáhne cena 70 tisíc a v Karlových Varech 80 tisíc.

S většími městy, jako je Olomouc, se karvinské ceny bytů nedají srovnávat vůbec. Tam už průměrné ceny za metr čtvereční atakují stotisícovou hranici, v Praze v září přesahovaly 160 tisíc korun.

Chtěli jsme domek se zahrádkou

Výhodné bydlení přilákalo do Karviné i Romana a Michaelu Švejdovy. Ti se seznámili v Praze, odkud Roman pochází a kam se Michaela přestěhovala z Karviné po studiu polonistiky v Ostravě. I u Švejdových hrály hlavní roli plány na založení rodiny. „Chtěli jsme se vzít a mít spolu děti. A naším snem byl domek se zahradou, což bylo v Praze nemožné,“ popisuje Roman. Po marném hledání finančně dostupného pozemku v okolí hlavního města se Roman s Michaelou rozhodli koupit si nemovitost v Karviné.

„Já jsem si mimo jiné přála, aby moje děti chodily do polské školky a polské školy jako já. Manželovi se ta myšlenka líbila, že by děti měly přirozené bilingvní prostředí,“ dodává Michaela. V Praze by děti získaly dvojjazyčné vzdělání jen v soukromé škole, což by pro rodinu představovalo vysoké náklady.

Pro děti chtěli Michaela a Roman Švejdovi klidnější prostředí, zeleň a bilingvní školku. Pro sebe rodinný dům za rozumnou cenu.

Foto: Jiří Zerzoň

Domek se zahradou se Švejdovým podařilo v Karviné koupit a dnes v něm žijí se dvěma dětmi. „Jsem ráda, že teď žijeme v klidnější lokalitě, v Praze bych určitě nemohla posílat děti tramvají nebo metrem do školy nebo na kroužky,“ říká Michaela a vzpomíná také na to, jak těžké bylo sehnat v Praze dětského lékaře a dojíždět za ním do jiné části města. 

V čem ale Praha jednoznačně nad Karvinou vítězí, jsou možnosti pracovního trhu. Pro Švejdovy bylo velkou výhodou, že Roman mohl již v době stěhování do Karviné pracovat na dálku. Díky tomu nemusel zpočátku hledat práci v lokalitě, kde je nabídka pracovních příležitostí omezená. „Později jsem si ale našel práci v Ostravě, kam se dá z Karviné snadno dojíždět,“ dodává Roman. Obavy o budoucí pracovní uplatnění ale neskrývá Michaela. „Teď jsem ještě na rodičovské, ale bojím se, jestli si tady pak najdu práci za dobré peníze, které potřebujeme ke splácení hypotéky. Přece jen jsme trochu zhýčkaná generace, která chce mít nějakou flexibilitu, čas pro rodinu i dobré platové podmínky. To není v Karviné samozřejmost,“ uvědomuje si Michaela. 

Oba manželé nicméně potvrzují, že Karviná se v průběhu posledních let hodně proměnila. „Když jsem se stěhovala z Karviné, tak tady nikde nebyla dobrá káva,“ všímá si i Michaela posunu v gastronomii. V Praze žili Švejdovi v Karlíně, kde si zamilovali právě kavárny a možnost zajít si na stylovou snídani nebo brunch. Po návratu do Karviné pak byli příjemně překvapeni novými podniky, které tu mezitím vznikly a které si podle jejich slov s pražskými kavárnami nezadají.

Podnikavost regionu se nedá probudit jedním kurzem. Příští roky ukážou, jestli Karvinsku neujel vlak

19. 8. 2026 ▪ 10 min. čtení

Město, kam se nechtěli vrátit

Sikorovi i Švejdovi ilustrují trend, který se v posledních letech ukazuje zejména mezi Karviňany z generace Z, kteří se chystají založit rodinu. Zatímco ještě před deseti lety je rodné město odrazovalo nedostatkem kulturních a pracovních příležitostí, dnes je láká k návratu výhodný poměr výše mezd vůči nákladům na bydlení, rozvíjející se gastronomie a kultura, zeleň, sportovní vyžití i měnící se mentalita bývalého uhelného města. A samozřejmě blízkost prarodičů, která je pro budoucí rodiče zásadní.

Návrat do Karviné se může vyplatit i těm, kdo neplánují pořídit si vlastní nemovitost a preferují nájemní bydlení. Srovnání mediánových cen tržních nájmů z letošního června stále ještě řadí Karvinou mezi nejlevnější města, kde si lze pronajmout byt, přestože investice do rozvoje regionu i vracející se mladí lidé naznačují, jakým směrem se může město v následujících letech rozvíjet.

Trend také signalizuje, že mimořádně levné bydlení nebude v Karviné dlouho. „Standardně nájemné v Karviné roste zhruba o 5 až 10 procent ročně podle toho, o jaký byt se jedná. Nevím, jestli nájemné půjde skokově nahoru, ale roste poměrně rychlým tempem už nyní,“ podotýká regionální manažer společnosti Next Reality Jan Sznapka. Rozvoj Karviné a dobrá dostupnost do Ostravy, kde jsou ceny razantně vyšší, podle něj povede k tomu, že lidé budou postupně migrovat, což může vytvořit tlak na další růst nájmů i kupních cen nemovitostí.

Měnit se může i celkový ráz města. Současní obyvatelé stále vnímají velký rozdíl mezi rozvíjejícími se lokalitami a zanedbanými částmi města, kde žijí většinou nízkopříjmové nebo sociálně vyloučené skupiny obyvatel. „Staré byty pro dnešní mladou generaci nejsou atraktivní. Cestou je proto zkompaktnění a celkové zvelebení města jako jednoho celku,“ vysvětluje primátor Karviné Jan Wolf.

Karviná byla původně dimenzována pro 80 tisíc lidí, dnes jich ale ve městě žije o třetinu méně. „Zmenšování města už probíhá, dochází k bourání staré neperspektivní zástavby a my jako město aktivně připravujeme podmínky, infrastrukturu i prostředí pro podnikatele a investory, abychom přilákali developery na novou, moderní výstavbu,“ dodává Wolf. Dostat do Karviné mladé pracující rodiny je jedním ze strategických cílů města, který by měl podle primátora zabránit i jeho sociálnímu rozštěpení.

Text vznikl ve spolupráci se statutárním městem Karviná.