Dopady klimatické změny – klimatická a přírodní rizika jako běžná součást rozhodování korporátů i jednotlivců

Klimatická změna zásadně mění nejen životní prostředí, ale i socioekonomickou stabilitu České republiky. Extrémní výkyvy počasí jako povodně a sucha totiž výrazně zasahují do procesů v zemědělství, průmyslu a oblasti veřejného zdraví. Scénářů, co tyto změny mohou znamenat pro naše obyvatele, je hned několik. Otázkou ale je, zda se ně stihneme připravit, nebo ne. Podle odborníků čelí Česko stejně jako zbytek Evropy prudkým změnám teplot, což přináší vyšší rizika sucha, povodní a dalších extrémních výkyvů počasí ohrožujících nejen zemědělství. Dopadů fyzických rizik vyplývajících z klimatické změny a schopnosti bank pracovat s těmito informaci zkoumá také Česká národní banka.

Socioekonomická stabilita v ohrožení. Jak moc ji ovlivňují klimatické změny?

Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se četnost a intenzita veder a záplav bude nadále zvyšovat. Projekce na základě klimatických scénářů IPCC pak ukazují, že se sucho a nedostatek vody projeví zvláště v oblastech s vysokou teplotou a nízkými srážkami, jako je jižní Morava. Dojde tak k ohrožení infrastruktury a ekonomické stability všech dotčených regionů.

Figure ES.2 Observed and projected temperature increase over European land area

Příkladem může být vznik samostatné České republiky, od kterého byly v České republice zaznamenány patery velké povodně, konkrétně v letech 1997, 2002, 2006, 2013 a 2024. Z tohoto počtu velkých povodní je patrné, že několikasetletá voda není pojmenovaná podle periody, za kterou přichází, ale že jde o statistické vyjádření pravděpodobnosti výskytu jednou za sto let, což znamená, že v každém roce je pravděpodobnost jejího vzniku 1 %. Může se tak vyskytnout i vícekrát za rok.

Fyzická rizika, která nás čekají

Na druhou stranu Česko pravidelněji postihují dlouhodobá, až extrémní sucha, která se kumulují a vytváří dlouhodobý nedostatek vláhy v půdě. Tento jev byl spouštěčem například i kůrovcové kalamity v letech 2017–2019, během které v mnoha oblastech, zejména na Vysočině, přestaly prakticky existovat smrkové monokultury. S objemem nárůstu vytěženého dřeva klesala jeho cena o 80 a více procent čili pod produkční náklady. Zatímco povodně způsobily významné škody na infrastruktuře a majetku obyvatel, sucho vedlo k poklesu zachycování a ukládání CO₂ i poklesu zemědělské produkce.

Fyzických nebezpečí vyplývajících z klimatické změny, jakými jsou zvýšený výskyt záplav, vln veder, lesních požárů nebo erozí půdy evropská legislativa definuje 28 a rozděluje je na akutní a chronická. Patří mezi ně i některá rizika bez přímého dopadu na ČR, například růst hladiny oceánů nebo tání permafrostu. Česká rada pro šetrné budovy z nich vybrala 6 prioritních, kterým budou vystaveny budovy v ČR.

Infografika

Dopad těchto nebezpečí vyplývajících z klimatické změny se stále častěji projevuje na stavu rezidenčních i komerčních nemovitostí. Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) jsou nejvíce ohroženy oblasti jižní Evropy. Celkové ekonomické škody způsobené přírodními katastrofami v Evropě pak ročně dosahují hodnoty přes 60 miliard eur.

Hrozba pro české zemědělství a lesnictví

Změna klimatu v ČR se výrazněji projevuje také ve vodním hospodářství, které vykazuje zásadní nedostatky ve schopnosti zadržet vodu v krajině a vyrovnávat se s výkyvy v množství srážek. Klesající průtoky vodních toků povedou k častějším suchům a zároveň ohrozí zásobování pitnou vodou. Simulace ukazují, že průměrné průtoky podle optimistických scénářů klesnou o 15 až 20 %, v těch pesimistických dokonce o 25 až 40 %. Nasycenost půdy vodou se sníží a vytvoří podmínky pro zrychlený odtok vody. Takový pokles zákonitě způsobí častější sucha a povodně na jaře a v létě. Dojde také ke zkrácení zimního období a množství sněhové pokrývky, která nejen chrání půdu před odparem v zimním období, ale vytváří nezbytné zásoby vody v půdě na začátku vegetačního období. Výrazně se zhorší i kvalita a množství povrchové a podzemní vody. Negativně se vodní krize odrazí také na ekosystémech a hospodaření s vodou, čímž se například sníží výnosy v zemědělství.

Problematika monokultur

V lesnictví změna klimatu zase negativně ovlivňuje především monokultury smrku. Tyto porosty jsou náchylnější k napadení škůdci a špatně snášejí sucho. Proto se postupně rozpadají. Výsledkem je zvýšení rizika eroze půdy a narušení přirozené obnovy lesů. Bez intenzivního zalesňování původními listnatými lesy tak vzniknou holiny a schopnost lesů pohlcovat CO₂ se změní opačným směrem. Takže než vyrostou nové stromy, rozpadající se lesy budou vypouštět CO₂. Odhady hovoří o uvolnění až 10 megatun CO2e ročně z českých lesů po kůrovcové kalamitě v letech, namísto pohlcování stejného množství. Na druhou stranu vzniklé holiny a paseky přinesly prostor pro desítky kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin, které jsou zařazené v takzvaném červeném seznamu, čímž se zasloužily o skokové zvýšení biodiverzity.

Se změnou klimatu a oteplováním navíc souvisí vyšší výskyt škůdců a chorob lesů i hospodářských plodin. Škůdci migrují do nových oblastí, kde narušují ekosystémy a zvyšují riziko vyhynutí místních druhů. Prodlužování vegetačního období až do podoby úplného vymizení období vegetačního klidu je vedle sucha jednou z hlavních příčin snižování produkce oliv ve Středomoří a návazného růstu cen oliv a olivového oleje na světových trzích.

Míra, do které je Česká republika zranitelná

Zranitelnost české společnosti je dobře patrná ve všech scénářích vývoje změny klimatu podle EEA, od základního na pravé straně obrázku až po extrémní scénář SSP3, respektive RCP 8.5 počítajícím s průměrným oteplením v Evropě o více než 3 °C během dalšího čtvrtstoletí viz předchozí graf. Co nás čeká v další dekádě nastiňuje například ČHMÚ.

Zvýšené náklady a pokles životních standardů vynucené klimatickou změnou se v případě absence adaptačních opatření dotknou prakticky všech sociálních skupin. Starší osoby a děti se totiž mnohem hůře vyrovnávají se zdravotními komplikacemi spojenými s extrémními teplotami. Vysoké letní teploty a vlny veder urychlí šíření onemocnění a počet úmrtí spojených s horkem primárně v tepelných ostrovech ve velkých městech, kde se teplota může lišit o několik stupňů oproti širšímu okolí města nebo volné krajině.

Infografika

Z akutních rizik u nás narůstá hlavně riziko povodní a vichřic. Pár příkladů v poslední dekádě – 2017–2019 – kůrovcová kalamita, 2021 – tornáda na Moravě a extrémní bouře, 2022 – lesní požár Českosaského Švýcarska během velké vlny veder, 2023 – nejteplejší rok v historii českých zemí a požáry v Kanadě, Řecku nebo na Maui, 2024 – jarní vlna mrazů v Čechách a povodně na Moravě.

Cesta firem k posouzení dopadů klimatické změny na podnikání

8. 7. 2024 ▪ 10 min. čtení

Vyšší průměrné teploty pak souvisí například s už aktuálním častějším výskytem lymské boreliózy – vyšší teploty podporují růst populace klíšťat. Dalším očekávaným projevem klimatické změny v ČR bude klimatická regionalizace vytvářející oblasti s vyšší pravděpodobností výskytu sucha, povodní a dalších negativních dopadů klimatické změny.

Infografika

Můžeme se na fyzická rizika připravit?

Příprava české společnosti na tyto události bohužel nedosahuje nezbytného tempa, což je patrné z dopadů záplav v Moravskoslezském kraji v září 2024. Z méně nákladných opatření na českém nemovitostním fondu je patrná například absence venkovních žaluzií chránících interiéry před nadměrným ohříváním, více než polovina rezidenčních budov postavených před rokem 1980 stále postrádá zateplení odpovídající nárokům na současné tepelně izolační vlastnosti, o ekonomice jejich provozu a dopadu na životní prostředí prostřednictvím emisí skleníkových plynů nemluvě. Osobní zkušenost ukazuje i na první pohled nesouvisející riziko pro vzdělávání, kdy některé školy během vln veder zkracují vyučování. Problém se soustředěním studentů v přehřátých učebnách a třídách může v extrémním scénáři vést k nižší vzdělanosti a schopnosti pochopit příčiny klimatické změny a jak ji mitigovat a adaptovat se na klimatická rizika a nebezpečí, kterých EU taxonomie – nařízení EU 2020/852 ze dne 18. června 2020 – zná 28.

CRIF nabízí společně s partnerskou firmou RED Risk řešení na posuzování rizik klimatických změn v EU27 plus Spojené Království s měřítkem 90 až 1 000 metrů podle RCP 4.5 a RCP 8.5 na horizontu dekády 2040–2050. „Representative Concentration Pathways“ jsou trajektorie koncentrací skleníkových plynů přijaté IPCC označených podle možného rozsahu hodnot radiačního působení v roce 2100, a to o hodnotách 2,6, 4,5, 6 nebo 8,5 W/m2 v porovnání s rokem 1750. Emise v RCP 4.5 dosahují vrcholu kolem roku 2040 a poté klesají. Do roku 2100 dosáhne průměrné globální oteplení 2 až 3 °C. Podle RCP 8.5 emise nadále rostou po celé 21. století s průměrným oteplením o 2,6–4,8 °C. Česko se oproti celosvětovému průměru dosud oteplovalo dvojnásobnou rychlostí o dvě desetiny stupně Celsia za dekádu.

Z výše zmíněných 28 klimatických rizik a nebezpečí modely CRIF a RED Risk pokrývají 25 rizik a nabízejí tak nástroj pro společnosti podléhající CSRD/ESRS a EU taxonomii a plnění jejich vykazovacích povinností s ohledem na fyzická rizika vyplývající z klimatické změny, která se těchto společností dotýkají viz aktuální stav oteplování planety, kdy 4. 11. 2024 dosáhl dvouletý klouzavý průměr přesně 1,5 °C oproti předindustriální éře, to je maximální hranice oteplování podle Pařížské dohody.

Infografika

Z českých firem, které tato rizika zahrnují do svých procesů včetně rizik sesedání půdy, jmenujme například skupinu ČEZ, která ve své zprávě o udržitelném rozvoji uvádí výsledky posouzení budoucích dopadů klimatické změny na své podnikání.

Řešením dopadů klimatické změny jsou adaptační opatření

Východiskem se tak pro Česko stává přijetí komplexních adaptačních opatření, která budou v souladu s klimatickým scénářem reflektujícím trajektorii objemu budoucích emisí skleníkových plynů. Řadí se mezi ně nejen pochopení hrozeb, kterým bude společnost čelit, a realizace nezbytných opatření, to jest záplavy a sucha budou častější a je tak zbytečné obnovovat obydlí v oblastech náchylných k povodním bez náležité úpravy infrastruktury, zejména snižování emisí skleníkových plynů, přechod na nízkoemisní a bezemisní zdroje energie, změny ve způsobech obhospodařování půdy, opatření k ochraně biodiverzity a mnoho dalších. S tím souvisí i sledování a analýza vývoje klimatických rizik, snižování energetické náročnost budov nebo využívání obnovitelných zdrojů energie. Například Evropská směrnice o energetické náročnosti budov EPBD IV, navazující EU taxonomie a další evropské plány jdou těmto požadavkům vstříc jak v oblasti dopadů na životní prostředí včetně připravenosti na chytré technologie a infrastrukturu a plánem na rekonstrukce nejvíce energeticky náročných budov, tak i již platnými požadavky na zachytávání dešťové vody a podobně.

Implementace principů udržitelnosti a v budoucnu i principů obnovitelnosti, například zvyšováním podílu recyklovaných stavebních materiálů, posuzováním celoživotní uhlíkové stopy nemovitosti, od instalace technologií pro výrobu energií po sekvestraci do designu, stavby i provozu budov, přináší nesporné výhody. Z hlediska environmentálních kritérií je důležité zaměření na energetickou náročnost a odolnost nemovitostí před klimatickými riziky – již zmíněné zachycování a zasakování dešťové vody, například formou poldrů, přináší vícero pozitivních dopadů, od snižování spotřeby pitné vody (i ta má uhlíkovou stopu) nebo sucha po ochranu před záplavami, zátopami a tak dále. Například zateplení budov nebo instalace kvalitních střech odolávajícím vichřici a podle typu integrujícím prvky zeleně nebo solárních panelů může významně snížit míru potenciálních škod i náklady na opravy. Evropské přímořské země jako například Nizozemsko rozsáhle investují do retenčních schopností střech budov s ohledem na očekávaný dvou až trojnásobný růst srážek jednoduše proto, aby snížily riziko záplav.

4 nejdůležitější možnosti příprav na budoucí fyzická rizika

Možnosti přípravy na změny, které nás čekají v podobě budoucích fyzických rizik s cílem minimalizování dopadů na naše životy, podnikání a budoucnost planety, by neměly vynechat tyto kroky:

1. Zájem o dopady klimatické změny – Možností a zdrojů, jak získat celou řadu dat a vědeckých poznatků o dopadech klimatické změny již existuje nekonečná řada. Pro ty, kdo se necítí na strohý vědecký jazyk, existuje celá řada populárně vědeckých publikací, které je provedou základními principy a poznatky o současném i budoucím světě kolem nás, namátkou například webové stránky, články, eseje a knihy profesora Václava Smila (Čísla nelžou, 2021), publikace renovovaných výzkumných center a agentur AV ČR (i jejich web), ČHMÚ, NASA, IPCC a mnoha dalších.
2. Zlepšení infrastruktury a investice do udržitelných technologií – Modernizace budov (zateplení, systémy zachycování vody a příprava na chytré technologie) a infrastruktury může snížit rizika poškození a ztrát. Vhodné může být také zavedení inteligentních energeticky úsporných řešení (rekuperace tepla, kombinace různých zdrojů vytápění, inteligentní stínění a podobně) a další opatření. Ať se jedná o zelené střechy, retenční nádrže na dešťovou vodu, nebo systémy pro řízení energií, všechny tyto prvky mohou výrazně zvýšit odolnost budov.
3. Využívání modelů pro predikci klimatických rizik – Dále je vhodné sledovat a analyzovat vývoj klimatických rizik v oblastech, kde probíhá občanský a podnikatelský život i kde se nachází nemovitosti. Nelze vynechat ani pravidelné investice do budov a zlepšení v oblastech, ve kterých je odolnost nemovitostí nedostatečná.
4. Dlouhodobé plánování – Zásadní je také vytvoření krizových plánů a investice do adaptace na změnu klimatu. Pomocí nástrojů lze pak včas reagovat nejen na akutní rizika (přírodní katastrofy) a chronické změny (zvyšující se teploty, sucho a tak dále) a předejít dlouhodobým škodám.

Důvody těchto kroků jsou pragmatické a empiricky doložené Zprávou o udržitelném rozvoji v Evropě 2023/2024 podle cílů udržitelného rozvoje OSN (17 SDGs). Jsou v ní zdůrazněny výzvy, kterým Česko čelí. V mnoha ohledech dosahujeme průměrných a nadprůměrných hodnot. Přesto existují tři oblasti cílů udržitelného rozvoje, ve kterých máme velký prostor pro zlepšení.

1. Průmysl, inovace a infrastruktura

Inovace v České republice jsou na 45 % průměru Evropské unie. Další rozvoj v této oblasti je tak pro nás naprostou nezbytností. Ke zvýšení úrovně Česka vůči průměru EU by mohly přispět investice jak do zelených technologií a digitalizace, tak do udržitelných průmyslových procesů. Například formou podpory malých a středních podniků a startupů, které se inovativními řešeními v rámci udržitelnosti zabývají. Nikoliv však bezbřehým rozdáváním dotací a následnou formální byrokracií, ale poskytováním záruk a incentiv formou dotovaných úroků z úvěrů, které na rozdíl od dotací neodeberou příjemci jeho podnikatelské riziko a díky nižšímu objemu potřebných finančních prostředků umožní poskytnutí pomoci mnohem širšímu okruhu firem.

2. Cenově dostupné a čisté energie

V roce 2023 bylo 30 % celkové spotřebované energie v Česku z obnovitelných zdrojů, ale 30 % je stále málo. Do roku 2030 bychom v souladu s cíli udržitelného rozvoje měli dosáhnout minimálně na 45 %. Proto jsou důležité jak aktivity v oblasti snižování byrokracie a překážek ve výstavbě obnovitelných zdrojů energie a související infrastruktury (stavba nejvyšší větrné elektrárny v Česku ve Vrbici na Karlovarsku s rotorem ve výšce 138 metrů trvala kvůli dlouhým povolovacím řízením dlouhých 10 let a použitá technologie je v okamžiku spuštění zastaralá), tak samotná definice národní strategie v oblasti zdrojů energie a realizace jejich výstavby.

3. Klimatická opatření a odpovědná výroba a spotřeba energií

V Česku jsme podle vydané zprávy za loňský rok dosáhli nadprůměrné úrovně ročních emisí skleníkových plynů – také o více než 50 % než je průměr EU, konkrétně 9,2 tun CO2e na hlavu oproti průměru EU 6,3 tun CO2e. Jejich redukce a efektivního využívání zdrojů můžeme dosáhnout jedině proaktivním přístupem k energetické tranzici a zvyšování národní energetické nezávislosti (pěkným příkladem je pokračují navyšování kapacity FVE zdrojů, které v roce 2023 dosáhlo rekordu ve výši téměř 1 GWp). I tak se Česko umístilo až na 20. místě v instalovaném fotovoltaickém výkonu na jednoho obyvatele mezi státy EU v roce 2023.

Naše veřejné instituce by proto v návaznosti na alarmující informaci měly zpracovat komplexní plán adaptace na klimatickou změnu jako rozšíření NKEP, který Ministerstvo průmyslu a obchodu a další instituce ČR dostaly od Evropské komise zpět k přepracování, protože počítal jen s 30% podílem obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě energií v roce 2030. Tento rozšířený plán by měl mimo jiné zahrnovat také návrhy na infrastrukturní projekty vedoucí k odolnosti vůči změnám klimatu, konkrétně například na změny v oblasti zadržování vody v krajině, zvyšování biodiverzity nebo snižování množství vyprodukovaného odpadu a zvyšování recyklace.

Velká neznámá budoucnosti – biodiverzita

Biodiverzita je mnohovrstevnatá. Ambicí tohoto článku není dlouze popisovat všechny příčiny a dopady ztráty biodiverzity na život na planetě, ale podívat se na hlavní dopady vyplývající z činností člověka navázaných přímo na přírodu a její rozmanitost – zemědělství a lesnictví.

V Česku se k zemědělství a hospodaření tradičně přistupovalo jinak a jakákoliv změna zakořeněných postupů se proto děje velmi pomalu (ze školy si děti odnesou vzpomínku na výjimečnou roli bratří Veverkových a jejich ruchadla). I u nás existují možnosti podpory regenerativního zemědělství, ovšem bez větší odezvy mezi zemědělci a veřejnými institucemi. Přechod na něj dále komplikuje struktura a způsob obdělávání polí nebo historicky zakořeněná intenzifikace zemědělství. Z přibližně 3 milionů hektarů orné půdy v ČR je více než polovina průměrně úrodná. Za polovinu roku 2024 došlo k 270 erozním událostem, což je více než za celý rok 2023 – do přísnějšího režimu hospodaření přeřadilo ministerstvo zemědělství od roku 2017 cca 5 tisíc hektarů půdy, respektive 0,2 % orné půdy. Ministerstvo zemědělství a VÚMOP odhadují roční škody z eroze na úrovni 15 miliard Kč. Eroze má negativní dopady nejen na půdu a její úrodnost. Během záplav mohou být způsobeny vážné škody na stavbách a dalším majetku v blízkosti erozí postižených pozemků způsobené bahnotoky. Na silně erodovaných půdách dochází ke snížení hektarových výnosů až o 75 %.

Z čeho problematika biodiverzity v Česku pramení

Historie odlesňování v České republice sahá až do středověku, kdy byla rozsáhlá území lesů kácena pro potřeby zemědělství a těžby dřeva. V 19. století odlesňování urychlila průmyslová revoluce. Aktuálně pokrývají lesy asi třetinu území České republiky, tři čtvrtiny těchto lesních porostů tvoří jehličnaté monokultury a jen přibližně čtvrtinu listnaté stromy, které zde byly původně. České lesy jsou mimo jiné jedním z významných nástrojů sekvestrace (ukládání) oxidu uhličitého s potenciálem zachycení až 10 megatun CO₂ ročně. Nicméně po kůrovcové kalamitě na Vysočině je tato jejich schopnost významně omezena a v následujícím desetiletí se naopak očekává uvolňování CO₂ do atmosféry v objemu až 10 megatun CO₂ ročně. Podle údajů Ministerstva zemědělství bylo v roce 2023 odlesněno přibližně 10 tisíc hektarů lesů. V kombinaci s klimatickými změnami, kdy extrémní sucha, vyšší průměrné teploty a déletrvající teplá období urychlují šíření škůdců a chorob, odlesňování představuje velmi nebezpečný koktejl.

Náš závazek vůči Evropské unii

Česká republika se zavázala plnit cíle udržitelného rozvoje stanovené OSN a EU, které zahrnují ochranu a obnovu lesů. Jak daleko ale v tomto ohledu ve slíbených cílech jsme? Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) jsme „nečekaně“ pozadu zatímco jiné evropské země jich už dosáhly, případně jsou jejich splnění velmi blízko. Proto se nás také týká nařízení o odlesňování EUDR (European Union Deforestation Regulation), které představuje nové požadavky na firmy, které uvádějí, dodávají na trh EU nebo exportují z EU relevantní komodity, kterými jsou dřevo, kaučuk, skot, kakao, káva, sója a palma olejná nebo relevantní produkty, které byly vyprodukovány za jejich použití, jako jsou například pneumatiky, nábytek, čokoláda, kůže, trubky, pásy, těsnění vyrobené z přírodního kaučuku, buničina a papír, tedy také knihy, noviny, letáčky, papírová brčka, papírové obaly a tak dále. Dle EUDR, která vstoupí v platnost 30. prosince 2024, musí společnosti před uvedením (dovozem), dodáním vybraných produktů a komodit na trh EU nebo před jejich vývozem z EU zajistit a prokázat, že jejich produkty nezpůsobují odlesňování, jsou vyráběny v souladu s právními předpisy země produkce a mají potřebné prohlášení o řádné péči.

Budoucnost českých lesů je přímo závislá na přijetí účinných opatření na ochranu a obnovu lesů. Podle Strategického plánu Ministerstva zemědělství na období 2024–2030 by v lesích do roku 2030 mělo dojít ke zvýšení podílu listnatých stromů na 30 %, to je o přibližně 5 %. Cílem je zvýšit velmi nízkou úroveň biodiverzity a zlepšit ekologickou stabilitu lesních porostů v Česku. S tím souvisí i plán zřízení chráněné krajinné oblasti Krušné hory (mimochodem Krušné hory jsou na seznamu UNESCO), který zvýší podíl území podporujících biodiverzitu a pomůže přispět k cíli EU do roku 2030 aktivně ochraňovat 30 % svého území, třetinu z toho přísně (aktuální podíl v ČR činí 21,9 %).

Infografika

I když riziko ztráty biodiverzity na první pohled nepředstavuje přímé dopady klimatické změny prostřednictvím fyzických rizik, některé výše uvedené implikace rozšiřují okruh již existujících dopadů a hrozeb. Eroze půdy a mizící schopnost zadržovat vodu způsobují bahnotoky v případě záplav nebo odlesňování a tím mizící schopnost zadržovat CO₂, vodu, odolávat škůdcům, fungovat jako prostor podporující biodiverzitu, to je neroztáčet negativní spirálu: odlesňování → sucho → škůdci → odlesňování → ztráta biodiverzity.

Vliv klimatické změny na hospodářskou situaci firem i socioekonomickou stabilitu Česka můžeme buď ignorovat, nebo pracovat na zmírňování jejích dopadů pomocí opatření proti zvyšující se četnosti očekávaných extrémních klimatických jevů na českou společnost.