Od starých blázinců k moderní péči o duševní zdraví. Proměna české psychiatrie trvá dlouho, ale pokračuje

Osmi ministrům zdravotnictví už prošla rukama Strategie reformy psychiatrické péče, která před dvanácti lety nastartovala proměnu české psychiatrie v kvalitní, dostupnou a přívětivou péči o duševní zdraví. Vytyčila si „zlidštění“ psychiatrických nemocnic, zkrácení hospitalizací a podporu ambulantní péče, lepší provázanost zdravotních, sociálních a dalších návazných služeb pro duševně nemocné i jejich úspěšnější začleňování do společnosti. Některé kroky vedoucí k naplnění těchto cílů se už podařilo uskutečnit, jiné bojují s nedostatkem personálu a nečekanou krizí duševního zdraví dětí.

Reformu umožnily evropské peníze, především z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). „Když ministerstvo zdravotnictví před léty přišlo s tím, že chce peníze z EU použít na reformu psychiatrické péče, nevěřili jsme, že se něco takového podaří s Evropskou komisí dojednat,“ hodnotí Rostislav Mazal, který má IROP na starosti na ministerstvu pro místní rozvoj a který se svým týmem projekt vyjednával na evropské úrovni. 

V letech 2014 až 2020 šly na projekty spojené s reformou psychiatrie z evropských fondů  více než dvě miliardy korun. Díky nim se zrekonstruovaly některé zanedbané nemocniční areály, otevřely nové ambulance a Centra duševního zdraví, která propojují psychiatrickou péči se sociálními a komunitními službami. Další necelé půl miliardy je ve výzvách aktuálního dotačního období, kde je možné podávat žádosti o podporu až do září 2026. „V nových výzvách je připraveno ještě 141,4 milionu korun na projekty komunitní psychiatrické péče a přes jednu miliardu na specializovanou lůžkovou péči,“ upřesňuje Mazal.

Popelka medicíny

Přináší tyto snahy nějaké zlepšení? „Rozhodně ano. Je ale třeba si uvědomit, že reforma psychiatrické péče je projekt na několik desetiletí,“ hodnotí její průběh Tomáš Kašpárek, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno a výkonný místopředseda Národní rady pro duševní zdraví. Připomíná také fakt, že před začátkem reformy byl stav české psychiatrie žalostný: „Byla to popelka medicíny a žila v zanedbaných areálech. Ať jste se podívali na jakýkoli segment našeho oboru, tak tam byly problémy.“

V první fázi šly proto evropské finance především do takzvané humanizace lůžkové péče, tedy do zlepšení podmínek pro hospitalizované pacienty. „Dříve jsme na naší klinice měli pokoje pro šest pacientů, na chodbě společné sociální zařízení pro třicet lidí,“ popisuje Kašpárek předchozí stav brněnské psychiatrické kliniky, která prošla v posledních letech velkou rekonstrukcí. Podobně bylo takto modernizováno dalších sedm páteřních zařízení v Česku, například psychiatrická oddělení ostravské, liberecké nebo českobudějovické nemocnice.

Tím ale rozvoj akutní lůžkové péče nekončí, projekty humanizace prostředí probíhají v druhé fázi reformy i v řadě dalších zdravotnických zařízení. „Přineslo to už nějaké zlepšení, ale zdaleka to ještě nepokrylo celý segment lůžkové péče, protože ten byl strašně zanedbaný. Bude potřeba do něj investovat ještě několik let, možná spíš desetiletí, než se dostaneme do stavu, za který bychom se nemuseli stydět,“ podotýká Kašpárek.

Velkým tématem se v průběhu reformy stala péče o duševní zdraví dětí a mladých lidí. „Aktuálně se na to klade hodně důraz, protože žijeme v krizi duševního zdraví dětí. Hledají se cesty, jak podpořit infrastrukturu, služby a personál věnující se dětem ohroženým rozvojem duševního onemocnění,“ zdůrazňuje Kašpárek.

Současnou krizi dětského duševního zdraví podle něj nešlo v plném rozsahu předvídat, i když určité zhoršení bylo už znát na předcovidových datech. „V letech 2015 a 2016 už se trochu zvyšoval počet dětí, které vyhledávaly psychiatrické služby. Po covidu to ale strmě vzrostlo. Není to specifický problém Česka, podobný vývoj nastal i v jiných zemích a žádný systém na to nebyl úplně připravený,“ říká psychiatr.

Rozhovor

Na zlepšení psychiatrické péče si musíme několik let počkat. Stojí to na personálu a podnikatelích, říká Válkův poradce

30. 10. 2024 ▪ 8 min. čtení

Máme plány, ale chybí lidi

Jako další důležitou oblast psychiatrické reformy připomíná Kašpárek rozvoj krizové péče. „Jde o rychlou, bezbariérovou pomoc člověku, který cítí, že mu není úplně dobře. Aby se včas řešila příčina nebo se rychle navázalo na specializované služby, které jsou potřeba,“ vysvětluje.

V praxi v tom pomáhá síť krizových center a ambulantních psychiatrů, kterou má Česko poměrně širokou. „Ambulantní psychiatři se u nás postarají o většinu pacientů, kteří to potřebují, v současné době obslouží 700 tisíc lidí ročně,“ upřesňuje Kašpárek. Jako dobrou zprávu označuje i zkracující se dobu hospitalizace pacientů v psychiatrických nemocnicích, která je dána právě zlepšením ambulantních služeb.

Dobrou zprávou je, že se zkracují hospitalizace v psychiatrických nemocnicích.

Pomoc ale potřebují i zranitelní pacienti, kteří si o ni nedokážou sami říct, protože jsou těžce duševně nemocní nebo sociálně izolovaní. „Takoví lidé pak často končí jako bezdomovci nebo zabarikádovaní ve svých bytech a nečerpají žádnou psychiatrickou, sociální ani somatickou péči,“ varuje Kašpárek. Právě takovým lidem pomáhají komunitní týmy postupně vznikajících Center duševního zdraví, kde spolu s psychiatry pracují i psychologové a sociální pracovníci.

V původním plánu psychiatrické reformy bylo vybudování stovky Center duševního zdraví do roku 2030. Už teď je zjevné, že tento cíl se naplnit nepodaří, dosud jich vzniklo jen 35. „Je to pomalejší, než se předpokládalo, a naráží to na nedostatek odborného personálu a složité financování sociálních služeb,“ vysvětluje Kašpárek. Přitom právě rozvoj sociálních a komunitních služeb by výrazně pomohl s dalším zkracováním hospitalizací. V nemocnicích totiž často končí lidé s těžkou mentální retardací, kteří nemají potřebné rodinné zázemí a nedokážou se mimo nemocnici sami o sebe postarat.

Velkou překážkou, která reformu brzdí, jsou chybějící psychiatři, ale i další odborný personál, a to především u dětské psychiatrie a komunitních služeb. „Když už se psychiatr rozhodne nepracovat na lůžku a jít do terénu, tak je pro něj mnohem jednodušší otevřít si ambulanci, než stát se vedoucím Centra duševního zdraví,“ objasňuje Kašpárek. Celková populace psychiatrů navíc rychle stárne a odchází do důchodu výrazně rychlejším tempem, než jakým se ze studentů medicíny stávají noví psychiatři.

Ministerstvo zdravotnictví proto nabízí speciální rezidenční programy, které mají motivovat nemocnice ke školení mediků v oblasti psychiatrie. „Pod záštitou psychiatrické společnosti také probíhá projekt 100 ročně, v rámci kterého připravujeme mediky už v průběhu studia, říkáme jim, jak vypadá běžná praxe na psychiatrii, proč je to fantastické, co je na tom naopak složité a co jsou jen mýty,“ dodává Kašpárek a věří, že se tím podaří předejít černým scénářům ohledně kritického nedostatku psychiatrů.

K dalšímu posunu reformy mají pomoci finance z Integrovaného regionálního operačního programu, a to nejen v aktuálním dotačním období, ale také v tom následujícím. „Doufám, že i v další sedmiletce 2028+ budeme v rozvoji této oblasti pokračovat, protože dluh, který má péče o duševní zdraví v České republice, se dosud určitě nepodařilo zacelit. To ostatně ani nebylo v plánu, reformy tohoto typu se provádí v řádu několika desetiletí,“ připomíná Rostislav Mazal, šéf odboru řídicího orgánu IROP na ministerstvu pro místní rozvoj.

Výzvou příštích let bude duševní zdraví dětské populace, vznik dalších center krizové pomoci i komunitních služeb a také dlouhodobě udržitelný provoz zařízení, která už se podařilo vybudovat. Projekty podpořené z evropských peněz totiž mají skutečnou proměnu psychiatrie teprve nastartovat.

Text vznikl ve spolupráci s Centrem pro regionální rozvoj ČR.