Z horského kola na silničku. Redaktorka HN si vyzkoušela, co to obnáší. A naučila se přitom pár nových slov

Na kole umí v Česku jezdit skoro každý. Začne ve dvou letech na odrážedle, brzy přidá šlapačky a pak dostane k narozeninám nějaké to zpravidla horské kolo, aby mohl v sezoně jezdit s rodinou na výlety a zvládl i kus trasy terénem, kde není asfalt. Takovou cestou jsem si prošla i já. V posledních letech ale kolem sebe stále víc pozoruji jiný typ cyklistiky, který jsem dříve znala jen z profesionálních závodů: lehoučká kola s úzkými plášti a minimalistickým vzorkem, berany, aerodynamickými rámy, chytrou elektronikou a spoustou vychytávek, které pomáhají rychlé jízdě na hladkém povrchu silnice.

Přibývají komunity – ať už fyzické nebo virtuální –, kde se cyklisté organizují na společné vyjížďky, vyměňují si zkušenosti s novými komponenty, hecují se k vyššímu výkonu nebo učí začátečníky, jak na technicky správnou a bezpečnou jízdu. Co tento trend obnáší a v čem je silniční kolo tak atraktivní, jsem vyrazila prozkoumat do žižkovského bikeshopu Pavé Cycles, který se právě na vzdělávání zaměřuje, mimo jiné ve svých edukativních videích. Kola pochopitelně i prodává a servisuje a pořádá skupinové vyjížďky do okolí Prahy. Je také partnerem cyklistického seriálu Direct Road Classics.

Jakub Habáň z Pavé Cycles mě ujišťuje, že nejsem jediná, kdo se o tento sport začíná poslední dobou zajímat. Silniční cyklistiku teď prý často objevují sportovci z jiných odvětví, například běžci, kterým to pomáhá kompenzovat jednostranné zatížení svalů a kloubů. „Řeknou si, že to vyzkoušejí, a postupně se z toho stane návykovka,“ popisuje Habáň. K touze po lepším rychlostním průměru se přidají výzvy delších vzdáleností a větších kopců, pak jízda v partě, první závody, životospráva, tréninkový plán a s tím spojené pořizování kvalitnějšího vybavení nebo kola.

Habáň si také všímá nové generace cyklistů, která si zatím příliš neosvojila cyklistickou etiketu. „Například se mezi sebou už skoro vůbec nezdraví. Když na ně někdo mávne, diví se, odkud je zná,“ stěžuje si s úsměvem, i když sám je dost mladý na to, aby se mezi ně mohl alespoň věkově počítat.

Kolo přesně na tělo

Trend není nijak genderově vymezený, přibývá i cyklistek. „U nás si holky vytvořily skupinu, která se organizuje na vlastní dámské jízdy. Říkají si Pavé Femmes. Ne že by nemohly jezdit společně s námi, ale logicky je láká mít svoje prostředí, kde přizpůsobí trasu svým potřebám a pokecají mezi sebou,“ pokračuje Habáň.

Konstrukčně se dámské silniční kolo v principu od pánského neliší. „Nejde o to, zda je kolo pánské nebo dámské, ale jak u každého člověka odpovídá proporcím jeho těla,“ vysvětluje Habáň. Ženy mají obvykle užší ramena a kratší trup, takže potřebují užší řídítka a kratší rám. Rozdílný může být také tvar sedla.

Fitter vás posadí na kolo, jehož součástky jsou flexibilní a elektronicky ovládané na dálku. Pak podle vaší jízdy a stavby těla stanoví ideální velikost rámu a dalších komponentů.

S výběrem kola nebo s nastavením jeho komponent pomůže takzvaný bike fitting. To je služba, která podle anatomie konkrétního cyklisty vyladí celou konstrukci kola, aby cyklista dosáhl maximálního výkonu, předešel zdravotním problémům a jezdilo se mu pohodlně. „Problém nastane, když si kupujete kolo z druhé ruky a pak teprve zjistíte, že vám velikost rámu a komponentů nesedí. Řada lidí si vybírá kolo na základě výšky, jenže výška není úplně klíčový parametr. Důležitější jsou další proporce těla,“ upozorňuje Habáň.

Přesedlat na silničku

Další 4
fotografie

Nejdřív jízda, potom nášlapné pedály

Při výběru kola je potřeba si ujasnit, k jakému typu jízdy bude sloužit. Závodní kolo má hodně tuhý rám a všechny prvky aerodynamické, aby zajistilo co největší efektivitu pohybu při každém záběru. Má také větší převodníky, protože cílí na vyšší rychlost. Hodí se na rovinatější etapy s velmi hladkým asfaltem, kde jde hlavně o výkon. Pro delší vyjížďky je vhodné takzvané endurance kolo, na tom je cyklista vzpřímenější a může si ho osadit i širšími plášti. Je těžší, ale pohodlnější a stavěné na větší nájezd.

Cyklistika jako nový golf. Na „švih“ vyráží stále víc nováčků a nejde jim jen o sport

8. 6. 2026 ▪ 8 min. čtení

„Pro začátek bych se určitě nepasoval do nějaké agresivní pozice a také bych nedoporučoval hned používat nášlapné pedály,“ radí Habáň. Jízda s botami připevněnými k pedálům je atraktivní, ale cyklista si na ni musí zvyknout a zautomatizovat si techniku zacvaknutí a vycvaknutí tretry. „Začátečníci by si nejdřív měli osvojit techniku jízdy a užít si to, než začnou SPD pedály používat,“ myslí si Habáň.

Jízda na silničním kole je totiž i bez nášlapných pedálů v mnohém specifická, jak si brzy můžu vyzkoušet. Nejdřív se musím naučit rozlišovat úchopy řídítek ve tvaru beranů. Ten horní se nejvíc podobá jízdě na horském kole, jen je vzhledem ke tvaru řídítek užší a kolo je tím pádem hůře řiditelné. Při základním úchopu „na pákách“ už mě kolo nutí sedět ve větším předklonu a úchop za spodní oblouky mě do něj doslova položí.

Rozdíl je také v přilnavosti úzkých a hladkých plášťů. „Je to znát hlavně v zatáčkách, kde silniční kolo perfektně přilne k asfaltu,“ poukazuje Habáň. Kromě toho si nemůžu nevšimnout, že kolo je extrémně lehké. Zkouším jízdu na závodním kole Isaac Meson, které má tuhý karbonový rám a při jízdě tlumí nárazy i nerovnosti. „Karbonový rám je dražší než hliníkový, ale má spoustu benefitů, které vás v cyklistice budou motivovat. Díky své tuhosti je ovladatelnější a zvyšuje efektivitu šlapání,“ vysvětluje Habáň. Na druhou stranu je karbonové kolo o něco křehčí než hliníkové, takže vyžaduje jemnější zacházení.

Další volbou, která závisí na rozpočtu a nárocích cyklisty, je elektronické řazení. Podle Habáně už se nicméně tato technologie dostává do standardního vybavení i u kol v nižší cenové třídě. „Výhodou je, že nikde nemáte žádná lanka, která by se vám postupným používáním mohla vytahat. Je to bezúdržbová technologie, která pohodlně přehodí na jedno kliknutí,“ dodává. Já zase oceňuji, že s elektronickým řazením můžu přehazovat i v kopci a v plném tahu, aniž bych musela odlehčovat tlak na pedál, jak jsem byla zvyklá u klasického řazení.

V některých situacích se ale mechanická přehazovačka může hodit víc. Je to například u delších cest, kde hrozí, že by pro případnou opravu elektroniky nebyl v okolí specializovaný servis.

Mobil na řídítka nepatří

Nezbývá než zjistit, na kolik dobré silniční kolo vyjde. „Nebudu zastírat, že sekundární trh je rozmanitý a tam se dá za velmi zajímavých podmínek sehnat kolo v dobré výbavě,“ připouští Habáň. Problém je ale v tom, že zákazník s jistotou neví, čím si už kolo u prvního majitele prošlo a v jakém je skutečně stavu. „Občas z těch bazarových portálů přijdou takové šroty, že máte okamžitě spoustu výdajů se servisem a náhradními díly. Kolikrát jsme už objevili u kol z druhé ruky třeba i prasklý karbonový rám. Takže ne vždy je to nakonec dobrý kup,“ dodává.

Na nové kolo, pokud to má být dobrá silnička s karbonovým rámem a elektrickým řazením, si musí cyklista připravit zhruba sto tisíc korun. Výhodou je garanční servis, který nabízí většina prodejců. „Když se kolo zajede, tak ho po první stovce kilometrů znovu zkontrolujeme, jestli všechno funguje, jak má,“ ujišťuje Habáň a dodává, že řada cyklistů nezůstane jen u nákupu kola, ale chce být dál s bikeshopem v kontaktu a mít u něj zázemí pro servis nebo společné vyjížďky.

Kromě samotného kola musí cyklista myslet na související vybavení, ať už to povinné, jako jsou světla, nebo různé doplňující technologie, které začne „potřebovat,“ jakmile ho silniční cyklistika pohltí. Na řídítka kola například nepatří mobil, který rozptyluje od bezpečné jízdy. Pro navigaci je mnohem vhodnější používat chytré cyklopočítače a propojit je s dalšími senzory, jako je hrudní pás, wattmetr na pedálech, snímač rychlosti na ose kola nebo cykloradar. Ten hlídá auta blížící se zezadu a upozorní na ně už ze stopadesátimetrové vzdálenosti obrazovým, zvukovým i světelným signálem.

Dřív než nakupovat má ale cyklista jezdit. „Když to člověka začne bavit, sám zjistí, co k příjemné jízdě potřebuje,“ souhlasí Habáň. Může to být pokročilé měření různých parametrů jízdy, stylové oblečení, příslušenství na vícedenní vyjížďky nebo účast na závodech. Tím prvním a nejdůležitějším je ale radost z pohybu ve volné krajině, na které celý ten byznys stojí. 

Text vznikl ve spolupráci s agenturou Raul.