Šéf evropské farmacie: Zdravotní péče není náklad, ale investice. Světovou špičkou se stane ten, kdo ji rozproudí

Evropa má špičkovou vědu, univerzity i zdravotní systémy, ale v přeměně objevů na nové léky, investice a pracovní místa zaostává za USA a Čínou, říká Stefan Oelrich, prezident Evropské federace farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA). Velký, ale nevyužitý potenciál má i Česko – pokud chce přilákat více investic do farmaceutického výzkumu, mělo by zrychlit a zjednodušit provádění klinických studií, více investovat do digitalizace a efektivnějšího sdílení zdravotních a výzkumných dat a zajistit předvídatelný přístup pacientů k inovativním lékům. „Především je ale nutné si uvědomit, že zdravotní péče není náklad, jak se o ní často mluví, ale investice, ze které může benefitovat celá společnost,“ dodává Oelrich.

Dokáže Evropa ve vědě a farmacii konkurovat Spojeným státům a Asii?

Evropa je jedním z předních světových regionů v oblasti vědy a lékařského výzkumu, máme vynikající univerzity, špičkové vědce, silné systémy zdravotní péče a dlouhou historii inovací. Mít skvělou vědu už ale nestačí. Stále důležitější je otázka, kde se inovace vyvíjejí, kde probíhají klinické studie, kam směřuje kapitál a kde se nové léky uvádějí na trh jako první. Tady v posledních dvou desetiletích Evropa ztratila pozice. Spojené státy nadále přitahují významné investice a Čína se sama o sobě stala významným centrem inovací.

Evropa zůstává vysoce konkurenceschopná, ale nevyužívá plně všechny silné stránky, které má. Povzbudivé je, že se to dá změnit – Evropa má k dispozici všechny potřebné předpoklady. Otázkou je, zda dokážeme vytvořit prostředí, které podporuje inovace a proměňuje vědeckou excelenci v hospodářský růst a prospěch pro pacienty.

Co rozhoduje o tom, jestli se farmaceutický výzkum a investice soustředí do Evropy, do Spojených států, nebo do jiných regionů?

Výzkum a investice obecně směřují do prostředí, která jsou stabilní, předvídatelná a příznivá pro inovace. Společnosti se zaměřují na talenty, vědu a výzkumnou infrastrukturu, ale také na to, jak rychle se mohou inovace dostat z laboratoře do klinických studií a nakonec k pacientům. Hledají předvídatelnost v oblasti regulace, silnou ochranu duševního vlastnictví, přístup ke kapitálu, moderní systémy zdravotních dat a politické prostředí, které dlouhodobě podporuje inovace.

Evropa je obecně silná v oblasti vědy. Kde má ale ještě co dohánět, je přeměna vědecké excelence na inovace, které se rychle dostanou k pacientům. Procesy v EU bývají pomalejší, roztříštěnější a méně předvídatelné než v konkurenčních regionech. Chce-li Evropa přilákat větší podíl globálních investic, musí usnadnit nejen vědecké objevy, ale i jejich přetavení v inovace. Evropa proto potřebuje ambiciózní opatření na podporu svého farmaceutického sektoru, která půjdou nad rámec dosavadních slibů v oblasti konkurenceschopnosti. Nově zahájený Life Science dialog v Dublinu je slibným krokem tímto směrem a doufáme, že se stane pravidelným fórem na vysoké úrovni, které bude sdružovat členské státy EU, Evropskou komisi a průmysl s cílem prosazovat konkrétní opatření.

Kde konkrétně ztrácí Evropa půdu pod nohama a jaké to může mít důsledky, pokud tento trend bude pokračovat?

Nejviditelnějšími oblastmi jsou klinické studie, investice do výzkumu a vývoje a vývoj průlomových léčiv. A to je důležité, protože pokrok ve zdravotnictví staví na inovacích. Jakmile se talent, odborné znalosti a investice začnou přesouvat jinam, je mnohem těžší tento trend zvrátit. Důsledky nejsou pouze ekonomické. Dotýkají se i pacientů. Klinické studie často pacientům umožňují včasný přístup k novým terapiím. Výzkumná činnost přitahuje přední vědce a posiluje systémy zdravotní péče. Investice do výroby zvyšují odolnost a bezpečnost dodávek. Pokud bude Evropa i nadále ztrácet konkurenceschopnost, riskujeme, že se staneme stále více závislými na inovacích vyvinutých jinde. Pro kontinent, který byl v minulosti lídrem v oblasti zdravotnictví a vědy, by to mělo být důvodem k obavám pro nás všechny.

Spojené státy se prostřednictvím své politiky Most Favoured Nation (MFN) snaží navázat ceny svých léků na nejnižší ceny ve srovnatelných vyspělých zemích. Jak tohle může změnit globální farmaceutický trh?

Je to diskuse o tom, jak společnosti oceňují a platí za lékařské inovace. Po mnoho let se jednotlivé země rozhodovaly odlišně, pokud jde o výdaje na zdravotní péči a hodnotu, kterou přikládají inovacím. Politika MFN tato rozhodnutí účinně propojuje. Obava spočívá v tom, že politiky určené k řešení jednoho problému mohou jinde vyvolat nezamýšlené důsledky. Pokud rozhodnutí o cenách na jednom trhu přímo ovlivní výnosy na jiných trzích, mohou společnosti přehodnotit, kde a kdy uvedou nové léky na trh. Domnívám se, že je důležité se na věc podívat s odstupem a uvědomit si širší souvislosti. Inovace v oblasti medicíny vyžadují obrovské investice a dlouhodobý horizont. Skutečnou výzvou je nalezení udržitelné rovnováhy, která pacientům zajistí přístup k inovacím a zároveň zachová motivaci k vývoji léčebných postupů nové generace. Tato debata přesahuje rámec jakékoli jednotlivé politiky.

Co by tato politika mohla konkrétně znamenat pro menší trhy, jako je Česko? Hrozí riziko, že by pacienti v těchto zemích museli na nové léky čekat déle?

Pokud má cena v menší zemi dopady daleko přesahující její trh, stává se nevyhnutelně součástí mnohem širšího strategického rozhodnutí firem. Nemyslím si, že by někdo chtěl situaci, kdy by pacienti v menších zemích čekali déle na inovativní léky. Cíl by měl být přesně opačný. Proto je důležité vytvořit systém, který zohledňuje rozdíly v ekonomických podmínkách jednotlivých zemí a zároveň podporuje včasný přístup pacientů k léčbě. Česko v této oblasti dosáhlo ve srovnání s mnoha zeměmi střední a východní Evropy skutečného pokroku, avšak zajištění rychlého přístupu k inovacím zůstává společnou evropskou výzvou.

Jak investice do zdravotní péče a prevence ovlivňují zdraví populace i ekonomiku jako celek?

O zdravotní péči se až příliš často hovoří hlavně jako o nákladu. Myslím si, že to je nesprávný výchozí bod. Zdravé obyvatelstvo je produktivnější, odolnější a lépe se dokáže zapojit do společnosti a ekonomiky. Prevence udržuje lidi déle zdravé, snižuje tlak na systémy zdravotní péče a zabraňuje pozdějším nákladům. Evropa také čelí demografickým změnám. Máme stárnoucí obyvatelstvo a ubývající pracovní sílu. V této souvislosti není udržování zdraví lidí jen zdravotním imperativem. Stále více se z něj stává i imperativ ekonomický. Země, které vnímají zdravotní péči jako investici do lidského kapitálu, budou v budoucnu v lepší pozici pro hospodářskou konkurenci.

České zdravotnictví se tváří jako švédský stůl, všichni mají nárok na vše. Bez vyšší efektivity to ale dál nepůjde

28. 8. 2026 ▪ 8 min. čtení

Má Česko v něčem konkurenční výhodu, co se týče schopnosti přilákat více výzkumu a investic?

Česká republika zastává silnou pozici – má vysoce vzdělanou pracovní sílu, silné univerzity, respektovanou lékařskou komunitu a dlouhou průmyslovou tradici. Patří také k nejlepším zemím ve střední a východní Evropě, pokud jde o zdravotní péči a přístup k inovacím. Nyní je příležitost na těchto silných stránkách dále stavět. Stejně jako mnoho jiných zemí i Česko soutěží o investice na globálním trhu. Rychlost je důležitá, předvídatelnost je důležitá. Schopnost efektivně provádět klinické studie je důležitá. Země, které dokážou vytvořit stabilní prostředí příznivé pro inovace, budou mít stále větší výhodu při přilákání projektů v oblasti výzkumu, vývoje a výroby.

Jaké konkrétní kroky by měla česká vláda v příštích několika letech podniknout, aby posílila postavení země v oblasti life sciences, tedy ve farmacii, v biotechnologiích a tak dále?

Výchozím bodem je uznání toho, že life science zahrnuje mnohem více než jen zdravotní péči. Jde také o otázku ekonomiky, průmyslu a konkurenceschopnosti. To znamená vytvořit dlouhodobou strategii, která sjednotí zdravotní politiku, výzkumnou politiku, vzdělávání, digitalizaci a průmyslovou politiku pro společný cíl. Kdybych měl zdůraznit tři priority, byly by to: zrychlení a zjednodušení provádění klinických studií, investice do digitalizace zdravotních a výzkumných dat a zajištění předvídatelného přístupu pacientů k inovativním lékům. Země nemohou soutěžit pouze v nákladech. Soutěží tím, že vytvářejí prostředí, ve kterém se daří inovacím. Právě v tom spočívá největší příležitost i pro Česko.

Jak bude vypadat evropská farmaceutická a zdravotnická scéna v roce 2030, pokud se nic nezmění?

Jsem optimista, takže tu otázku obrátím naruby. Pokud se Evropě podaří tyto změny správně provést, může se do roku 2030 opět stát jednou z předních světových lokalit pro inovace v oblasti zdravotnictví. Mohli bychom být svědky většího objemu klinického výzkumu, vyšších investic, rychlejšího zavádění průlomových léčiv a silnějšího biotechnologického ekosystému. Mohli bychom posílit zdravotní bezpečnost Evropy a zároveň vytvořit vysoce kvalifikovaná pracovní místa a podpořit hospodářský růst. A co je nejdůležitější, pacienti po celé Evropě by mohli rychleji těžit z pokroku v medicíně, bez ohledu na to, kde žijí. K tomu není třeba, aby se Evropa nějak zásadně proměnila. Talent, vědecké a průmyslové kapacity již existují. Co je zapotřebí, je změna myšlení. Musíme přestat vnímat inovace především jako náklad a začít je považovat za investici do budoucí konkurenceschopnosti, odolnosti a zdraví Evropy. To je volba, která před námi stojí. 

Text vznikl ve spolupráci s AIFP.